Bolšáni, vajíčkovrhači a jiná neštěstí

středa 3. červen 2009 19:47

Začněme neštěstím. Neštěstím pro sociální demokracii je Jiří Paroubek. Jeho agresivita, osobní vzhled i chování si říkají nejen o vrh vejci.

Nedivím se mladým lidem, že se do něj rádi trefí. Leč glorifikovat je a hovořit o nich jako o elitě národa, která tímto způsobem vyjadřuje své občanské postoje, se mi zdá poněkud nadsazené.

Slyším takový názor dokonce i od lidí moudrých. Buď chtějí získat oblibu, nebo chtějí sami sobě dokázat jarost svého myšlení.

To, že by toto jednání ohrožovalo demokracii, je již názor zcela zcestný. O co se tedy jedná? Dle mého mínění, je to pouze zkratkovitý čin nezralého mládí. Kluci
a holky se sejdou na facebooku, svolají akci a jdou si hodit. Nic světoborného.

Slovo „socka“ pro ně znamená pejorativní označení jedince méně movitých rodičů. Volit sociální demokracii pro ně není ani „in“ ani dost sexi. Pár krasavic v potištěných tričkách to na volebních mítincích nezachrání. Pochybuji, že by si dělali starosti s politikou, kterou tato strana provádí. Zde je přání lidí, kteří s jejich činem sympatizují, spíš otcem myšlenky.

Ani to, že vaječné nálety zastavili, když zjistili, že to přehnali, bych neposuzoval za nějak zvláštní myšlenkový výkon. Pamatuji, že i my studenti rozumu průměrného jsme na bramborové brigádě rozpoznali, že nabělit Jana „Sluníčko“ Dubna jako mrtvolu a dát kolem něj svíčky, nebyl čin z nejušlechtilejších. Styděli jsme se a paní profesorce, která z pohledu na umrlce Dubna málem omdlela, jsme se omluvili.

Myslím, že o něco moudřejší vrstevníci zkratkovitých vrhačů, by do takových akcí nešli. Ale najděte moudrost na knize ksichtů. Spíš tupé stádo. Školné jim zaplatí papínek, zdravotní problémy zatím nemají. S přibývajícím věkem budou možná první, kteří budou žádat o sociální dávky.

Politika sociální demokracie by měla být o solidaritě mezi lidmi. Tak aspoň říká její člen profesor Erazim Kohák. Jistě to vědí jeho žáci. Možná, právě oni by mohli patřit mezi skutečnou myšlenkovou elitu a změnit současný klientistický paskvil socialistů na stranu, která si toto jméno zaslouží.

Vajíčková revoluce by měla být zařazena do kategorie: „Když nejde o život nejde o nic.“

V době bolševické revoluce o život šlo. Proces s Marií Horákovou, jež uvádí druhý program české televize je toho otřesným svědectvím.

A co na to naši bolšáni? Protestují! Nechápu, kde bere tato věrolomná strana vůbec tu drzost tvrdit, že uvedení tohoto programu pokládá za narušení volební kampaně.

Jen na okraj. Občas vídám názor, že v Husákově éře jsme byli komunisty upláceni. Pokud jste drželi hubu, měli jste své jisté, aniž byste se museli zvlášť snažit. S tím souhlasím. Pokud jste byli mladí, hladoví po vědění a poznávání světa, dostali jste se akorát k Balatonu a ve škole vám pak lili do hlavy jakýsi vulgární marxismus. Byl to úplatek? Kdo si chtěl zachovat morální kredit nezbývalo mu, než emigrovat.

Strana, která v padesátých letech zničila stovky lidských životů, později
v Husákově éře pak naše životy už otravovala, nemá již dvacet let nárok na existenci!
Jan Lněnička

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora