Jurkovič Music Fest Jílové

úterý 26. červenec 2016 17:57

Marcus Jurkovič & Motion Food on the stage

V sobotu 23. června se konal festival, který měl ve svém názvu jméno nedávno zesnulého muzikanta, textaře a ve světě známého stavitele kytar Petra Jurkoviče.

Festival probíhal v parku regionálního muzea v příjemné rodinné atmosféře. Tak nějak si představuji, že by mohl vypadat charitativní koncert pro postižené děti z Bridge School v Kalifornii, který pořádá Neil Young. To zavolá třeba Dylanovi a on nakluše. Ale Dylana jsem už viděl a v Jílovém jsem poznal party mnou dosud nevídané ba i neslýchané...

Musím předeslat, že jsem se dosud trapně domníval, že Posázaví je krajem zaslíbeným především trampské muzice, leč rock'n'rollu zde pšenka nekvete. Mýlil jsem se, nedaleko od nás v královském městě Jílové u Prahy, se nacházela téměř Mekka bluesmanů a kytarových mágů.

Přímo uprostřed náměstí, když projdete průjezdem restaurace U Floriana, měl Petr Jurkovič svou dílnu a jistě zde proběhlo nejedno muzikantské jam session. V jeho dílně vznikly kytary pro takové rockové ikony jako Billy Gibbons ze ZZ TOP, Jeff Beck a dokonce i Eric Clapton vlastní jeden z Jurkovičových nástrojů. Krom toho, že byl Petr Jurkovič sám výborným kytaristou, psal i texty. Například pro skupinu Bluesberry, kde i hrával.

Právě Bluesberry byla jedna ze skupin, která se festivalu zúčastnila. Pražské bluesová klasika. Leader skupiny Petar Introvič vypadá stále stejně jako když jsem na ně v osmdesátých letech chodil do Malostranské besedy. Možná tam s nimi hrál i Petr Jurkovič. Kdo ví. Ale šlape jim to pořád o 106!

Po pohádce (jak říkám – rodinný festival), přišla partička nabuzených rockerů Dead Daniels. Při zvukové zkoušce spustili flák od AC/DC, který měl ty správné grády, jak mají být. Jenže pak spustili svoje věci, které mě nebavily. Ale to byl můj problém, publikum se bavilo a já to nějak přetrpěl. Aspoň ty texty by mohly nějak vylepšit, my, kteří jsme vyrostli na Kainarovi, máme přece jen laťku o něco výše. Třeba bych jim mohl nějaký spíchnout, ale to jen tak, aby řeč nestála.

Po další pohádce opět přišla hudba, aspoň pro mne: Marcus Jurkovič & Motion Food s excelentním zpěvákem Markem Hlavicou. Dvě kytary, basa, bicí a dechy dokázaly dát dvanáctkovému rytmu krásný hutný zvuk. Nutno dodat, že někteří hráči jsou členové Jurkovičovy rodiny. A že jsou to páni muzikanti, tak kromě bluesovek, vystřihli i jeden parádní kousek z jazzrockové dílny Billiho Cobhama. Tak tohle bylo pro mne doposud nevídané i neslýchané.

Hvězdou večera byl Karel Kahovec a George and Beatovens, pro mne sice slýchaný, leč doposud neviděný. Prý má chatu také někde poblíž. Jak napovídá název skupiny zazněly písničky i od Petra Nováka, Matadors, Flaminga, Country beatu, tedy od skupin, kde Karel Kahovec hrával. A samozřejmě rock'n'roll. Večerem se nesla nostalgie šedesátých let intonačně čistě zazpívaná Karlem Kahovcem plus Honky Tonk Women, kterou si vzal na starost basák skupiny Karel Novák. Úžasné bylo, že většinu písniček znali všichni: od těch nejmladších až po ty, kteří mají již právo zapomínat.

A já mohu jen litovat, že jsem si do muzikanského doupěte Petra Jurkoviče nenašel cestu. Ale Jurkovič Music Fest byl fajn.

Příští rok se máme na co těšit.
Jan Lněnička

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora