Revizoři podruhé

pátek 18. březen 2016 19:53

V diskusním příspěvku jsem dostal odkaz na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vedeného Judr. Josefem Baxou, které podstatně koriguje závěry mého předchozího blogu týkajícího se nedotknutelnosti černých pasažérů v MHD. Neboť neznalost zákona neomlouvá, cítím povinnost případné černé pasažéry, nebo náhodné zapomnětlivce informovat, že i na takové ptáčky máme háčky.

V blogu „Revizor vás zadržet nemůže“ jsem vycházel z trestního řádu, který o zadržení říká, že každý občan, tj. i revizor, může provést zadržení pouze při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Soudce Baxa však ve svém rozhodnutí vychází z řízení přestupkového.

„Přestupkové řízení samozřejmě není z hlediska systematického součástí trestního práva, nýbrž správního práva procesního. Nelze na něj aplikovat trestní řád, ale zákon o přestupcích a subsidiárně též správní řád.“

Nejvyšší správní soud navíc zasazuje celý případ do určitého kontextu. To znamená, že popisuje důsledky jednání revizora ve vztahu k černým pasažérům v rovině přestupkového práva.

V konkrétním případě šlo o potyčku mezi revizory a černým pasažérem s následným zadržením. Případ prošel několika soudními instancemi, až se nakonec dostal před Nejvyšší správní soud.

Jeho rozhodnutí vychází ze zákona o drahách, který spravuje mj. podmínky pro provozování drah, ...jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené. Pro nás je z tohoto zákona důležitý pojem „pověřená osoba“, což může být i revizor. „Pověřená osoba je oprávněna mj. vyloučit z přepravy cestujícího, který se na výzvu pověřené osoby neprokáže platným jízdním dokladem a nesplní povinnost zaplatit jízdné a přirážku“.

Pověřená osoba však není oprávněna sama přes odpor cestujícího zjišťovat jeho totožnost. Avšak pozor, rebelující cestující musí nést následky s tím spojené. To znamená následovat oprávněnou osobu na vhodné pracoviště veřejné správy, nebo počkat v nějakém tichém koutku, kde nikomu nepřekáží, na příchod policie, která toto oprávnění má. Může se též pokusit utéct, ale o tom později.

V diskusním příspěvku se mi dostala informace, že v pražském MHD dochází ke zdvojení pokut. Jedna za jízdu na černo, druhá za to, že jste odmítli prokázat svou totožnost. Relevantní pro toto jednání provozovatele MHD je zřejmě věta, kterou se dočtete v rozkladu soudce Baxy.

„Zákon současně sankcionizuje porušení kterékoliv povinnosti cestujícího podle § 37 odst. 5 též veřejnoprávně, a to jako přestupek. Podmínkou je, že cestující svým jednáním ohrozí pověřenou osobu.“. Celá záležitost je tedy kvůli té druhé větě dost sporná, pro lepší seznámení s tímto problémem jsem zde pro případné upřesnění uvedl pragraf, jinak je pro lepší čtivost většinou neuvádím.

Nyní k avizovanému útěku. Nejprve několik vět z rozsudku: „Právní vztah mezi cestujícím a provozovatelem drážní dopravy má povahu vztahu soukromoprávního, řídí se smlouvou o přepravě podle § 760 a násl. občanského zákoníku.

Cestující, který nezaplatil stanovené jízdné, porušuje své povinnosti ze soukromoprávního vztahu s provozovatelem. Současně není dle okolností ani vyloučeno, že svým jednáním naplní skutkovou podstatu přestupku proti majetku.

Úspěšným útěkem černého pasažéra bude dokončeno jeho protiprávní jednání, kterým bylo využití přepravních služeb provozovatele bez zaplacení jízdného a přirážky. Dle zákona o drahách tak útočí na zájem chráněný zákonem. Tím je ochrana majetkových práv provozovatele.

Cestující se tak dopouští přinejmenším civilního deliktu, uvažovat lze za určitých okolností i o přestupku proti majetku. V takovém případě nelze paušálně vyloučit právo revizora odvrátit tento útok zadržením cestujícího. Zadržením černého pasažéra bude tento útok odvrácen a bude zabráněno vzniku majetkové škody provozovatele.

V případě revizora, který zabraňuje útěku černého pasažéra se tedy jedná se o nutnou obranu, jež nesmí být zcela zjevně nepřiměřená.

Lze tedy usoudit, že v případě zákona o přestupcích užití nutné obrany v souvislosti se zadržením nemusí platit hranice pěti tisíc, která je stanovena pro trestní čin. O tom ostatně svědčí jeden ze závěrečných bodů, které v rozsudku čteme.

[63]
Na závěr nutno zdůraznit, že výše uvedené závěry se vžádném případě nevztahují jen na
vztah provozovatele drážní dopravy a černého pasažéra. Naopak, vyplývají z předpokladu
možnosti každé jednotlivé fyzické či právnické osoby chránit si v sociálních interakcích svá práva. Každý se může obdobným způsobem chránit například proti zloději, jakkoli hodnota
odcizených věcí nenaplní trestní odpovědnost pachatele, nebo proti hostu v restauraci, který
zkonzumoval objednané jídlo a poté odmítl zaplatit, nebo proti osobě, která poškodila jeho věc
atd.

Snad by to mohlo stačit, více vás do spletitých paragrafů zamotávat nemíním, protože bych se mohl zaplést sám. Doufám, že jsem jako amatér podal správný a pro laika srozumitelný výklad, z něhož Nejvyšší správní soud vycházel. Černý pasažér soud prohrál a krom jiného musel zaplatit i náklady řízení.

Nepřátele státu bychom tak měli pořešeny...

Bon voyage
Jan Lněnička

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora