Je Karel T. odložené dvojče rodičů Tomáše H.? I

pondělí 22. prosinec 2014 20:03

Zkusme zapátrat po indiciích. Začněme tím, že oba mají nesporný literární i myslitelský talent.

Vraťme se na začátek k prvotnímu zážitku z dětství, který formoval jejich další životní nasměrování. Ve věku zhruba tří let byla dvojčata konfrontována s obrázkem z katolické dějepravy „Utrpení Krista“ Antona Raphaela Mengse. Pro jejich rodiče nastal okamžik, který vzdáleně připomíná sophiinu volbu. Stalo se toto: malý Tomášek před obrázkem sepjal ručičky a v úžasu poklekl, zatímco Karlík jej počural. Hošíci se začali nenávidět. Malý Karlík tloukl Tomáška za zády rodičů jak jen to šlo. I když chlapec Tomáš své utrpení z nám pochopitelných důvodů skrýval, vše se provalilo. Karel musel z domu.

Jeho rodiče ho odvezli do kladrubského kláštera, tam nehodného synka položili na oltář a ponechali jej Osudu.

Při pátrání v místních kronikách a u pamětníků, jsem zjistil, že další stopa Karla T. vede ke komunitě satanistů v nedaleké Prostiboři. Ti, kteří tento kraj znají, vědí, že pár set metrů od silnice se nacházejí rozvaliny tvrze, která patřila šlechtickému rodu Vchinských. Což byli spíše než šlechtici, lapkové a pijani, žijící nezřízeným životem. Po protireformaci přijal tento rod jméno Kinští. Cosi temného v tomto rodě zůstává nadále. Je tedy stylové, že se zde usadila satanistická komunita, která přijala malého Karlíka do své náruče, či pod svá ďábelská kopyta.

Tvrz jsem na svých cyklistických toulkách v 80. letech několikrát navštívil. Je obehnaná vysokým neprostupným valem, jediný přístup vede skrze kovanou bránu zajištěnou řetězem. Když pohlédnete skrze mřížoví, vidíte pouze rozvaliny zarostlé křovím. Na zvětralých kamenech zbytků tvrze jsou vytesány zřetelné znaky satanistického kultu. Celý prostor působí tajuplně. Přiznávám, že dovnitř jsem se neodvážil.

Jestliže taková zákoutí formovala mladistvou duši Karla T., nemůžeme se divit, že od mládí intuitivně tíhnul ke klímovskému solipsismu, schopenhaurskému voluntarismu, či nietschovské smrti Boha. Je však otázkou, zda tyto tři milníky jej vůbec nějak ovlivnily, či pouze stvrzovali to, co bylo eo ipso dáno do vínku jeho osobnosti již od kolébky.

Od oné kolébky by mu bylo bývalo dáno snad jen jméno Karel H. Zde bych si dovolil malou lingvistickou odbočku. Počáteční písmeno H., až příliš připomíná křesťanské opěvování krista, hudební konstantou „Haleluja“, jak potupné mohlo být toto jméno pro chlapíka, který již ve třech letech počural Krista? Karel T. je již lepší, připomíná německé Teufel, nebo taurus, pohanský symbol plodnosti. Takové jméno je již důstojné.

K dalším životopisným faktům (nepříliš důležitým) patří, že navštěvoval základní školu ve Stříbře, kde se stranil spolužáků a více než kolektivu a učivu se věnoval studiu La Veyova satanského evangelia. Nicméně prospíval dobře, absolvoval gymnázium v Plzni, odkud se mohl dostat na filosofickou fakultu do Prahy, kde byla šance setkat se se svým dvojčetem, avšak pod vlivem klímovského despektu k veteši katedrové filosofie, zvolil raději hnojárnu v Suchdole. Dle kolegů z kruhu a profesorů působil jako přemýšlivý, bezkonfliktní, poněkud uzavřený student. Svá studia uzavřel disertační prací „Podmínky pěstování čajovníku v Čechách“. Na sto dvaceti stranách strojopisu dospěl Karel T. k resultátu, že pěstování čajovníku v nejen v Čechách, ale i v prostředí mírného klimatického pásma, je nevhodné. I přes vysokou erudici práce přijata nebyla, dlužno říci, že někteří profesoři ji ani nepřečetli. Zda Karel T., který tento nápoj, jak lze vydedukovat z jeho článků, hojně konzumuje, ve svém bádání nějak pokročil, mi není známo.

Známo je, že se po škole navrátil do západočeského kraje. A to rovnou do kladrubského kláštera, kde měl v jednom z manských domů kancelář. Pracoval jako agronom místního JZD. Málokdo ví, že zde zanechal výraznou stopu. Rozhodl se vylepšit, dle jeho názoru duchovně zaostalé panorama krajiny, jež se pojí s Kladrubským klášterem. Ještě před jeho příchodem jsme mohli vidět od příjezdové cesty ze Stříbra pouze siluetu s přírodou souznícího Santiniho chrámu. Není divu, že Karlovi tato budova byla trnem v oku, proto se rozhod ten „santiniho barák“ trumfnout a po levé straně kláštera nechal dle svého návrhu postavit ryze profánní funcionalistickou sýpku. Tato sýpka, byla na horizontu postavena v poněkud vyšší poloze, čímž převyšovala i kupoli kostela. Za svůj počin byl místními straníky dokonce odměněn, což Karla T. přimnělo k cynickému úšklebku a možná i k jistému zamyšlení.

Dlužno poznamenat, že Karel T. žil již od studií stranou satanské komunity. Satanistická věrouka se mu jevila jako pouhý antipod věrouky křesťanské, což bylo, jak jsem zde předestřel jeho duchovní peripetie, myšlenkově poněkud málo. I když se křesťanství štítil, pohrdal jím, po onom stranickém strýcovském poklepání po ramenou, jej přeci jen hlodalo svědomí. Navíc někdy v roce 1988 na tabulce místního kostela na náměstí objevil oznámení o desetiletí duchovní obnovy v Čechách. Jedním ze strůjců tohoto programu byl i Tomáš H.
Jan Lněnička

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy