Pinďaros – dialog platonus

sobota 29. listopad 2014 20:45

Aktovka, která nemohla být hrána...

Osoby a obsazení:

Jurista – Seguli Maximus
Věčný kverulant – Janus Minimus

Jedno nedělní dopoledne na Forum Romanum. Seguli Maximus se nic zlého netuše osvěžuje u pítka na náměstí, když k němu přistoupí mírně podroušený Janus Minimus a osloví jej.

Min.: Buďte zdráv příteli Maxime, žízeň, není – liž pravda?

Maximus se ulekne a mírně se pobryndá

Max: Tak, tak příteli Minime, také vás rád potkávám, odkud kráčíte a kam?

Min: Kráčím do lázní, byl jsem na symposiu u Platóna, byl zde i krasavec Pinďaros, trochu jsme to tam přetáli, zdovolením, též bych se rád osvěžil, však to znáte.

Max: Ach, krasavec Pinďaros, snad bych měl někdy přijít, máme společný cíl, dlouho jsem u Platóna nebyl, věnuji se nyní cele právu.

Min: Rád vás doprovodím, snad vás to nebude obtěžovat položím-li vám pár otázek, cesta nám tak lépe uběhne.

Max: Nikoliv, jen se ptejte, příteli.

Min: Říkáte, že se nyní cele věnujete právu, tudíž můžete říci, že právu rozumíte, jste odborník?

Max: To bych říci mohl.

Min: A myslíte, že právo rovná se spravedlnost ? A spravedlnost rovná se pravda?

Max: Mělo by to tak být.

Min: To byste mi pak mohl vysvětlit proč, když jsem o tom nestoudném mluvkovi Scipionovi na Agoře prohlásil, že je to nestoudný mluvka, dostal jsem od soudu pokutu sedmdesáti denárů za pomluvu a přitom to, že Scipio je nestoudný mluvka je pravda, žádná pomluva a každý to ví a věděl to i ten soudce, který mi za obecně známou pravdu udělil trest! Trest za pravdu, to je ta vaše spravedlnost?

Max: Minime, Minime, tuším kam míříte. Ale prosím, zdůrazňuji, mluvím k vám jako k příteli, proto se neračte urazit, tuším, že byste mne rád svou nicotnou lapálií chtěl dostat do kouta stejně jako Sokratés své řečnické soky v platónských dialozích. Přeloženo do jazyka vás běžných plebejců – chtěl jste ze mne udělat vola, není – liž pravda?

Min: U Dia! Jste prohnaný lišák, příteli Maxime, měl jsem si vás najmout jako advokáta a nemusel jsem klopit těch prokletých sedmdesát denárů...Mno, pozdě již.

Minimus se od Maxima odvrátí a vztekle si mumlá pro sebe, tak aby to Maximus aspoň cosi zaslechl.

Min: Než-li by odpověděli, udělají z člověka vola, sofisté proklatí, Sokrata na ně!

Max: Co si to mumláte, příteli Minime?

Min: Ále nic, být tu Sokrates, ten by vám to nandal, ten by vám srazil ten váš sofistický hřebínek!

Max: Vy se hněváte příteli?

Min: Já, hněvat se?

Max: I hněváte. Čtu to ve vašem obličeji jak v římském právu.

Min: Pořád to vaše právo. Dobrá, jsem rozladěn.

Muži upadli do mlčení. Na protější straně Fóra Romana se před nimi rýsovala silueta nadpozemsky krásného plavovlasého Apolóna. Blížil se k nim. Vlídný větřík zavál, aby rozevřel tuniku a odhalil svalnaté nohy jinochovi, jejichž dokonalá stavba by zcela jistě vynikla va starořecké házené. Oba přátelé zatajili dech. Pak naráz vydechli.

Min, Max: Pinďaros!

Max: Škoda, zahnul kamsi do domu.

Min: Doufal jsem, že by nás mohl následovat do lázní.

Max: Ten se bude koupat leda v milostném potu nějaké měštky.

Min: Hleďme, zdá se být starý morous a jaký má přehled o milostných avantýrách mladých jinochů a to jste říkal, jak jste stále uzamknut mezi svými paragrafy a vy zatím stihnete sledovat prostopášnosti naší bujaré mládeže.

Max: Ale kdež, leccos se mi donese. Nebýt rodinné tradice, jež mne upoutala mezi šavle paragrafů, snil jsem o tom státi se novým Aristofanem, psát komedie, abych odhalil falešný patos života našich otců a ukázal jejich směšnost.

Min: Ach tak, rozumím, víte že v budoucnosti praví veliký Mao v malé červené knize, že každá generace vede svou válku?

Max: Asi do té doby než zběsilá nutnost zabije naše ideály jako Médea své syny.

Min: Nyní nám už zbývá jen toužebně se kochat krásou Pinďarosovy ztepilé muskulatury a mně navíc nutnost zaplatit 70 denárů tomu prokletému tlučhubovi Scipionovi.

Max: Máte pravdu příteli Minime. Můj talent byl sťat šavlemi paragrafů, jediné, co nám zbývá, je krása. Ta nepotřebuje ani právo, ani pravdu ani spravedlnost. Krása jen existuje.

Min: Tak vidím, že ve vás dříme i cosi z básníka. Vždyť i vaše řeč o právu, jenž mne tak pohněvala se spíše podobala komediálnímu kusu, nežli by to byla sofistika. Jste čtverák příteli. Což kdybyste se oprostil od té ďábelské nutnosti a prosekal se těmi jedovatými trny pokroucených paragrafů na světlo a znovu počal tvořit?

Otázka přítele ťala do živého. Maximus se odmlčel. Tok myšlenek obou myslitelů byl však krutě přerušen. Ozval se krhavý profánní hlas z ampliónu:

Hlas z ampliónu: Nástup na osobní hygienu! Upozorňuji, že zítra bude velká vizita, tak si dejte hoši záležet! To platí i o těch, co se nám zde potloukají v prostěradlech. Dále prosím pana údržbáře Pinďarose, aby se dostavil na hlavní bránu, Má zde návštěvu, čeká ho zde Tatra s pískem. Konec hlášení.
Jan Lněnička

Počet příspěvků: 1, poslední 30.11.2014 6:13:34 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy