V jakého boha věříme?

neděle 20. duben 2014 14:00

„Bůh stvořil svět za šest dnů. A ty moje kalhoty děláte už šest měsíců a ještě nejsou hotové,“ vyčítá krejčímu nespokojený zákazník. „Ale pane, podívejte se na svět a na ty vaše nádherné kalhoty,“ odvětí krejčí.

Ano, svět je šílený. Nedávno jsem sledoval přírodopisný dokument. Včely kladou své zárodky do mšic, ty se zde vyvinou a mšice pojdou. Hbitá kudlanka přepadne ze zálohy koníka, uškrtí ho a vycucne, ale neraduje se dlouho, s kůrou stromu splývající mnohoočka nacpanou kudlanku lapne a udělá s ní totéž. Pod pláštíkem přírody zuří lítý boj o přežití. A nejen u zvířat.

Ani my lidé dvakrát rozumní, stvoření k božímu obrazu, se od přírody příliš nelišíme. Mnohdy jsme ještě krutější. Stačí se podívat do historie. Boží zápisky – bible jsou plné násilí, mordů a hororů, jež jsou lemovány hekatombami mrtvých jinověrců i domácích. A tím vším a leviathanem se bůh chlubil Jákobovi. To jsem chlapík! To jsem konstruktér! A co jsi ty?

Kde je ten slitovný bůh? Ale můžeme se divit, vždyť i my, lidé jsme lepšími techniky, zvlášť pokud jde o zabíjení, než těmi kdo odpouštějí. Nemají pravdu spíš budhisté, když tvrdí, že život je koloběh utrpení?

V těchto dnech slavíme svátek, kdy bůh snad v sadomasochistickém eifru vyslal sám sebe ve formě údajného syna na svět, aby ho svou smrtí na kříži vykoupil z jakéhosi pofidérního prvotního hříchu. Moc se mu to nepovedlo, proto experiment raději ukončil a lidstvo hřeší vesele dál. A tak teze, kterou popisuje C. G. Jung v Odpovědi Jobovi, že bůh chtěl prostřednictvím syna poznat sám sebe, je možná mylná.

Traktátů o přítomnosti zla ve světě, teodiceji, jsou plné knihovny. Svatý Augustin vidí zlo jako nedostatek dobra. Interesující. Manichejisté tento spor vyřešili tezí dvou bohů – dobrého a zlého. Bohové se nám nakonec rozmnožili natolik, že proti sobě o přízeň věřících zápasí bůh katolíků, protestantů, mohamedánů, pravoslavných, anglikánů, episkopálů, baptistů a kdo ví, jakých heště barvínků.

Mám z důvodů strasti světa a zmatení bohů myšlenku boha opustit? Mnoha lidem dává víra smysl života. Brát hračky dětem se nevyplácí, zvlášť pokud je ve víře obsažena i etika.

Jako poslední metafyzický exgetik nabízím řešení. Označme boha konfesí jako demiurga. Přijměme, že my a svět jsou pouze nepodařené vzdálené emanace pravého Boha. Přijměme, že každý z nás má, ač od Něho vzdáleni, boží jiskru v sobě. Vraťme se k zapomenuté cestě křesťanství – gnozi. Bůh nepotřebuje nesmyslné oběti. Jedině takový Bůh mi dokáže vysvětlit mystický zážitek, který mne před pár lety potkal. Osvícení, že vše je, jak má být. Zážitek smíření.

Snad se to zdá být po celé té mé dosavadní lamentaci absurdní, avšak byl-li můj zážitek jakýsi zákmit boží jiskry v mém nitru, nemusí být to, co jsem shora napsal, protimluv. Nachází-li se tato jiskra v nás, není ještě nic ztraceno.

Zkuste se alespoň o Velikonocích zříci falešných bohů, oblbující techniky a bezesmyslného konzumu a začněte hledat jiskru boží v sobě, nebo si nechte ušít nové kalhoty.

Pro inspiraci
Jan Lněnička

NaštvanýV jakého boha věříme?13:4121.4.2014 13:41:28
Fanyjarda Červenka09:0121.4.2014 9:01:44
jarda Cervenkadetinstvi se nosi14:5820.4.2014 14:58:41

Počet příspěvků: 3, poslední 21.4.2014 13:41:28 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy