Pohřeb Jirky B. – nekrolog

pátek 6. prosinec 2013 12:47

Dotloukla klávesnice velkého Bigblogera. Dnes ráno byl zahnívající skelet legendárního blogera Jirky B. pohozen do silážní jámy nedaleko pivovaru ve Velkých Popovicích. Společně s ostatky bylo pohřbeno i rezavé golfové harampádí.

Uondán pronásledováním blogerské věrchušky, která jej za vydatného přispění nenávistných pravdoláskařů vydeletovala z našich řad, podlehl tlakům zhůvěřilých bonzáckých nepřátel a rozpustil se ve svém binárním kódu v nicotu.

Smutečnímu obřadu byly přítomny jeho věrné podpůrné nicky – mirec, EVA, Džej El (JL) a JaP. Na zkormoucenou Evu působilo rozloučení natolik úpěnlivě, že nebýt chrabrého zásahu mireca s JaPem, byla by se ve svém žalu vrhla do jámy za Jiřím. Proslýchalo se, že se pohřbu zúčastní i přátelé z hnutí D.O.S.T. – Bátora a Semín. Bohužel obřad kolidoval s termínem jejich sňatku, který zákonně stvrzoval jejich registrované partnerství. A tak přišel alespoň Petr Hájek s opicí. Nešťastník Hájek totiž od té doby, co byl jeho šéf Václav Klaus prohlášen politickou mrtvolou, utápí svou frustraci v alkoholu. Až na tato maličká faux pas, jež provází skon každého velikána, byla tryzna za Jirku B. důstojná.

Avšak nezoufejme a vzpomínejme jeho geniálního talentu tak, jako by byl dosud živ. Vždyť sám Jiří v jednom příspěvku děl, že píše jak žije a cítí, žádné kudrlinky, jen holá dřeň slov. Mnohdy napsané po sobě ani nečte. Což bylo znát, leč na kvalitě to nic neubralo.

My, jeho kolegové, jsme vděčni za to, kterak nám neúprosně nastavoval jasnozřivé psychologické zrcadlo. Vždyť i já musím přiznat, že se mu podařilo vykolejit mé Já ze zaběhaných sebestředných kolejí.

Byl jsem obětí mylného náhledu na sebe sama. Ano, cítil jsem se jako zneuznaný mistr světa. Nebýt zpětného zrcadla Jirky B., nikdy bych nenazřel, že jsem nic, než pouhý břídil. Též můj boj s alkoholismem, jež jsem pyšně pokládal za své osobní vítězství, jedině správně zpochybnil. Pro něj jsem byl i přes svou pochybenou hrdost – vypatlaný alkoholik. Jak rád jím vynalezené sousloví nyní užívám! V posledku mě mrzí, že jsem mu dlužen odpověď na dotaz, který mi kdysi položil, jehož znění jsem ve své vypatlanosti zapomněl. Snad mi jej v příštím blogerském životě připomene.

K dokreslení profilu Jirky B. patří jeho lítý boj proti totalitě. Zatímco tzv. disidenti se váleli po kotelnách a smolili své protistátní pamflety, on makal. Jednou v mládí dokonce i vykládal vagony. Ba co víc! S Václavem Klausem se setkal na lyžích. On a Václav, dva skuteční disidenti. Připomeňme, že toto jedinečné setkání se pak stalo úhelným kamenem pro pozdější politickou orientaci Václava Klause. Václav Klaus naproti tomu naučil Jirku B. snad až přehnané sebereflexi.

Ano, Jirka B. nám Všem bude chybět. Musel být deletován, neboť mezi námi, upachtěnými blogery vyčníval. Mnozí jej snad měli za pisatele banalit, avšak bylo „banality“ měli hluboký lidský podtext. Mnozí jej měli za neomaleného, avšak on byl především čistá duše, která si nebere servítky před nikým. Jirkovo jméno – Budiž Pravda.

Je mnoho mouder, která nám Jiří rozdal, avšak ještě víc, která nám díky jeho předčasnému násilnému odchodu zůstala skryta. Snad se s ním sejdeme v lepších, svobodnějších časech.

Nám, pozůstalým, tak tak zůstává nevyřešená otázka. Byl Jirka B. zneuznaný genius, deprivant, hňup či dacan nevycválaný? Jistoty nemáme. Jediné, co víme, že docela určitě nebyl zubařem. Ve Velkých Popovicích jsem zjistil, že se stomatologií měl společné pouze to, že prodával zubní pasty pro firmu Amway.

Ale nehněvejme se naň pro tuto milou lež, to se u velikánů stává, vždyť i my z vlastní zkušenosti víme, že Google je rádcem všech Brouků Pytlíků.

Po hodině obřad skončil. Nohsledné Jirkovy nicky sestoupily do svých anonymních životů. I já jsem se zavinul do svého virtuálního laptopu. Jako velice hlasité ave v dáli zahoukala siréna. V ojíněném oknu pivovaru se rýsovala vlasatá silueta zapšklého parazita Karla T.

Rozlučme se naposled s Jirkou B. zkrácenou parafrází posledních slov z povídky Johna Lennon Fáfův mejdan:

„Nigdy sme tě nemněli rádi, Jirko, ty mněká hlavo.“

Ale ne! Tak to skončit nemůže. To je jen zlolajná podvědomá zášť a závist mi diktuje zlá slova.

Mé bdělé vypatlané já však vší silou volá: “Jirko, vraťte se!“
Jan Lněnička

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora