Marxistická agitka na přání

pondělí 23. září 2013 20:16

Právě jsem se vrátil z Korejské lidově demokratické republiky. Soudruh Kim Čong–un zasílá zdravici těžce zkoušenému, zrazenému lidu Československa. Nyní tedy i já mohu splnit přání jednoho z diskutujících a poučit ho o Pravdě revoluce.

Soudruh Kim Čong-un ve své zdravici dále uvádí:

„Nevěřte buržoazní propagandě. Naše země je jedinou svobodnou a spravedlivou společností na světě. Jako jasné slunko nad ní září památka nesmrtelného vůdce naší revoluce Kim Ir-sena. Kapitalismus je mrtev. Říše zla Spojené státy se potácí na samém pokraji propasti. Pracující celého světa shlížejí na naší říši s nadějí na osvobození od kapitalismu. Je na nás, abychom ho do oné propasti postrčili. Jejich naděje nezklameme, avšak nesmíme být v tomto boji osamoceni, proto zde vítáme soudruha Lněničku!“

V Koreji jsem pobyl na studijním pobytu tři měsíce. Projel jsem křížem krážem jejich čarokrásnou zemi. Všem buržoazním agitátorům a překrucovačům pravdy mohu proto říci: žádný gulag ani kárný tábor jsem zde neviděl, dokonce ani vězení zde neexistuje, tato zařízení patří k reliktům minulosti, ano, Korejci je totiž již nepotřebují i ti nejzavilejší nepřátelé lidově demokratického zřízení pochopili, že komunismus je správná cesta. Nyní je jejich osvobozená mysl naplněna pokrokovými myšlenkami soudruha Kim Ir-sena a jejich horoucí srdce bije do rytmu revoluce. Zářné zítřky jsou zde. Korea mi připomíná onu bájnou zem, o níž psal Julius Fučík, zemi, kde zítra znamená již včera.

Soudruh Kim Čong–un má pravdu, kapitalismus je mrtev, nachází se na kraji propasti, avšak jako zombie – nemrtvý je stále nebezpečný, je nutné ho zcela umrtvit.

Z toho důvodu jsem se zúčastnil výcviku ve Středisku boje za mír v Pchjongjangu, kde jsem do sebe vstřebával základy karate a jiných bojových umění, byly zde zahrnuty i další činnosti důležité pro odbojáře – střelba, morseovka a velení osvobozenecké armády. Sám jsem korejským soudruhům přivezl trochu obohaceného plutonia, plánek na výrobu atomové pumy a slivovici.

Jako pacifista jsem nesouhlasil s ideou ozbrojeného boje proti kapitalistickým keťasům, naivně jsem si myslel, že je o své pravdě přesvědčím neochvějnými závěry na bázi dialektického materialismu. Po dlouhých diskusích se školiteli, četbě Leninových spisů a myšlenek soudruha Kim Ir-sena jsem nazřel, že ozbrojená revoluce a počáteční diktatura proletariátu je nutností.

„A myslíš si soudruhu, že bohatci a vykořisťovatelé se vzdají svého ze dřiny dělníků nebo na burze a podvody nahamouněného kapitálu dobrovolně?“ ptal se mě Kim Čong-un při jedné naší debatě dlouho po půlnoci, kdy si na mne udělal čas po těžkých státnických povinnostech.

„Asi ne,“ řekl jsem váhavě.

„Vůbec ne!“ pravil Kim Čong-un důrazně, „něco ti řeknu, soudruhu, u nás se říká – tak jako tygr své oběti rdousí, tak i boháč chudáky loupí. Tak je to, soudruhu Lněničko.“

Musel jsem mu dát za pravdu a s daleko větší intenzitou jsem pokračoval ve studiu i ve výcviku.

Na besedě s pracujícími jsem v kostce vylíčil stav kapitalismu u nás:

„Zlodějna, tunelování, bankovní fašismus. Armáda nezaměstnaných hladově hledí do vitrín předražených obchodů. Lidé mají sotva na televizi s velkoformátovým plochým monitorem, jež jim po několika týdnech sebere sup - exekutor…A lid mlčí, jen horníci se začínají bouřit. Nechtějí rubat hlínu zdarma!“

V přednáškové aule to nevěřícně zahučelo. Korejští soudruzi byli nad českými poměry notně pobouřeni. A já pokračoval:

„Z lidu se stávají otroci. Jho bohatství jeho kapitalistického velkopanstva znovu leží na bedrech pracujícího lidu. Naším úkolem je osvobození proletariátu na celém světě. A já děkuji za bratrskou pomoc vašeho lidu, jež mi umožnil absolvovat tento studijní pobyt, abych i já mohl přispět svým dílem k uskutečnění ideálů komunismu. Sláva vašemu velkému vůdci Kim Ir-senovi!“

Ozval se několikahodinový potlesk, který by snad trval dodnes, kdyby zrádce ve službách CIA potlesk jako první neuťal. Odhalený špion byl ihned postaven před zvlášť ustanovený revoluční tribunál. Spravedlivý proces pak sledoval pobouřený korejský lid. Revoluce se zrádci nezná slitování. Lidová demokracie v Koreji se výstřelky ztroskotanců a zaprodanců ve službách zahraničních výzvědných služeb nedá zastrašit. Budiž nám pro budoucnost i naším vzorem.

Po třech měsících jsem znovu v Československu. Hned první den jsem bohužel skončil ve Vinohradské nemocnici v oddělení popálenin. Pustil jsem se do výroby detonátoru, zatímco jsem s ním manipuloval, v duchu jsem přemýšlel nad založením VUMLu (Výzkumného Ústavu Marxismu Lněničkismu), a tak se stalo, že namísto výbuchu bomby v sídle jistého zbohatlíka, mi mou nepozorností detonátor vybouchl v ruce.

Ale já se nevzdám. Jistě v budoucnu dostanu medaili za zásluhy o 4. odboj.

Vítězství je jisté jako že uhlobaron Bakala bude do svých dolů nosit v putnách uhlí, aby měli horníci co rubat.

Na závěr, aby si čtenář udělal jasno a pro odlehčení závažných myšlenek, předkládám trocha nechtěné poezie vyřčené v ranní relaci nedělního radiožurnálu:

„Brněnskou operu čeká hostování v Ománu,
představení bude muset přizpůsobit Koránu.“
Jan Lněnička

cernyHezky psane.02:0925.9.2013 2:09:54
Naďa Déhahahahaha12:1324.9.2013 12:13:07

Počet příspěvků: 2, poslední 25.9.2013 2:09:54 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy