Vražedné reklamy

úterý 6. srpen 2013 16:59

V duchu morálního maxima Ježíšova Kázání na hoře (Mat. 5, 21 – 30) se ze mne při sledování některých reklam stává potencionální vrah malých dětí, rasista a misogyn. Několik případů za všechny.

Pln nenávisti sleduji rozzářenou roztomilou holčičku při reklamě na jakousi pochutinu, jak radostně rozhodí ručkama a zvolá: „A já tomu říkám ovocná mňamkááá!“
V tu chvíli mam chuť milé dívence zakroutit krkem. Jsem člověk mírumilovný, děti nesnáším pouze v případě, pokud se celá vřískající kohorta malých usoplenců vtěsná do stejného dopravního prostředku, kde v poklidu dlím a rozjímám a tam ruší mé kruhy, jinak jsou mi lhostejné, v úměrném množství i milé, přesto se ze mne tváří v tvář obrazovce stává nenávistné a vražedné monstrum. Je to kruté, ale nedokáži s tím nic udělat.

Též mne nepatřičně rozrušuje onen pro ženy atraktivní afroameričan, který se na konci reklamy chvástá, jak jsme blbí, že jsme ani nepoznali, že na tom koni sedí obráceně, co je mi po tom, nejraději bych toho namachrovaného negra srazil pod koně a nechal ho pokřtít jinou voňavkou než je Old Spice. Tušíte, jakou, sám bych se k tomu koni přidal.

A zase, nic proti černochům ani Afroameričanům nemám, miluju blues, ctím M. L. Kinga a přesto mi podvědomí reaguje takto agresivně. Podle Horského kázání je prý lepší utnout si úd, než aby celé tělo bylo uvrženo do pekla. Tento způsob řešení se mi prozatím zdá být až příliš radikální. Snad by pomohla zpověď, či pokání, nebo způsob, jímž bych své zlé, odporné a hnusné představy zažehnal a učinil je pro svou mysl snesitelnými nebo dokonce zábavnými.

Samozřejmě mohu vypnout televizi, ale přestat sledovat „Růžovku“ nebo Gympl či jiné opusy by pro mne znamenalo peklo na zemi a to sám sobě nemohu udělat, takové vůle nemám. A tak se aspoň kaju.

Je to začarovaný kruh. Abych na chvíli zapomněl na svůj rmutný úděl kajícníka, hltám seriály, ale znovu a znovu se mi do nich vtírají ta neodbytné reklamy a má snaha být lepším člověkem tak přichází vniveč.

Tu se znenadání objeví žena s jiným než běžným práškem a vezme ten, který dělá prádlo bělejší, aby bílá bílá byla a mne popadne amok. Copak jsou všechny ženy jako dokonalé Stepfordské paničky z románu Iry Levina? Úplná monstra zajímající se spolu se svými přítelkyněmi o čistoskvoucí prádlo, nákupy a svoje fakany s mňamkou? A je to tu znovu. Skrytá agrese, destruktivní instinkt. A já se znovu kaji, ale bez vůle se od obrazovky odtrhnout.

Až jednou, minulý týden to bylo, jak jednoduché, že mne to hned nenapadlo… Sledoval jsem reklamu na intimní hygienické potřeby pro ženy. Dívky a ženy byly po použití nabízených vložek a tamponů veselé, skotačivé, plny energie bez starostí. Až jsem jim ty ženské dny záviděl. Říkal jsem si, že si možná svá měsíční trápení vymýšlí, aby potrápily muže. Vtom mne to trklo.

Samozřejmě! Ještě ten večer, růžovka nerůžovka, jsem zajel do lékárny s nepřetržitým provozem na Smíchově. Žádal jsem si několik balení tamponů o. b. se spirálovitými drážkami a speciálním „Silk Touch“ povrchem pro snadnější zavádění.
Ihned jsem aplikoval.

Od té doby sleduji reklamy s radostí a žádná mňamka ani černoch naruby mě už nerozhází.

Zvlášť, když k tamponům o. b. přidám čípek diazepamu.
Jan Lněnička

SvatavaVtipné!15:577.8.2013 15:57:47

Počet příspěvků: 1, poslední 7.8.2013 15:57:47 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy