Šifra Mistra Leonarda

čtvrtek 25. červenec 2013 16:10

Hudba Leonarda Cohena pohladí duši. Krasosmutnění, tak bych popsal zážitek z koncertu Mistra melodií v tříčtvrtečním taktu a jeho poselství o lásce, životě, smrti a víře.

Byly doby, kdy jsem znal Mistra Leonarda jen podle jména. Někdy, snad na konci sedmdesátých let, vyšla knížka v černém obalu s názvem Víc než hlas. Byly v ní překlady textů Bulata Okudžavy, Joni Mitchell, Jacquese Brela, Simona a Garfunkela, Boba Dylana a právě Leonarda Cohena. Takže jméno jsem znal, věděl jsem, že se jedná o kvalitu, nicméně více mne zajímal Dylan, toho jsem měl naposlouchaného.Tehdejší čeští interpreti jako Mišík, Merta, Kalandra, Marsyas byli přeci jen více inspirovaní Dylanem, „Stouny“ a blues-folkovou tradicí než zadumaným písničkářstvím Leonarda Cohena.

Podruhé jsem se s Mistrem setkal prostřednictvím desky s názvem I´m Your Man. Abych na sebe upozornil, věnoval jsem toto album s příznačným názvem své tehdejší milé. To už je víc než 23 let. Byl jsem v tom vztahu jak medvěd na kulové desítce, jak o svých láskách píše Bohumil Hrabal. Deska se sice líbila, ale já byl pořád tím medvědem na řetěze. Jak chlápek pro nějaký song Leonarda. Já se utrhl ze řetězu a rozešli jsme se. Ne všecko musí dopadnout tragicky, když to nevzdáte.

Své o tom jistě ví i Leonard Cohen, jehož oškubala jeho manažerka o úspory a jemu nezbylo, než znovu začít koncertovat a nahrávat desky. Nakonec můžeme být té mrše vděční, že ho můžeme vidět hrát i u nás.

Předchozí dlouhodobá buddhistická meditace mu zajisté prospěla a nutnost vrátit se na koncertní podia ještě více. Najednou se na scéně objevil prudce elegantní chlapík plný energie, kterému bychom sotva hádali letošních 79 let.

Jestliže můj kamarád Segi popsal svůj zážitek z Bruce Springsteena jako „tanková brigáda jednoho hlasu“, já tento příměr sotva překonám, ale přesto se o to aspoň pokusím: jeho hlas hluboký jako Macocha zpívá o nenaplněných láskách, flámech od soumraku do úsvitu, chlápcích na dně, zmlácených bouchačích, zklamáních a prohrách nás naplňují nadějí. Člověk by nad tou smutnou krásou plakal.

Vzpomněl jsem si na dotaz, který jakýsi pán kladl Cyrilu Höschlovi. Ptal se, jestli s ním není něco v nepořádku, zda se nejedná o hysterickou reakci, když ho při koncertech W. A. Mozarta některé hudební pasáže svou nádherou dohánějí až k pláči. Cyril Höschl odpověděl, že z hlediska psychologického to hysterická reakce je, ale že s tím nemusí nic dělat, že to mívá občas také. Ostatně bez podobných excesů by naše životy byly pusté a prázdné. Přiznávám, že i já, tvrďák ze Sporáku (Spořilova), jsem byl při prvních taktech koncertu dojat.

Jsa sám nedokonalý, nemám dokonalost rád. Přesto o pražském vystoupení Leonarda Cohena musím prohlásit, že byl do posledního detailu propracovaný, hudba je samozřejmost, ale i scéna, světla a zvuk, nikde nebyla chybička a tak si divák mohl koncert skutečně užít.

Tří a půlhodinový maratón byl průřezem alby, která Mistr za více než půl století své kariéry nahrál. Kdysi jsem četl, že jeho kapela je nejtišší na světě, leč dovedou to i pěkně rozpálit. Moderní aranžmá střídala barovka jak z opilého piana Toma Waitse, náhle jako mávnutím kouzelné muzikantské taktovky jste se ocitli mezi španělskými cikány, aby pak celý orchestr odešel a uprostřed tisíců zůstal Mistr sám a zazpíval Suzan nebo Bird on the Wire.

V těch osamocených písních s kytarou mi svým přednesem i zabarvením hlasu připomínal Oldřicha Janotu a Hotel Savoy:“V hotelu Savoy s tvou něžnou hlavou blízko svojí, myšlenky plavou, spirály na tapetách stojí. A ty, kouříš svý Sparty, ale jak ty, no tak já taky; rozfoukám popel na prázdný hotel Savoy.“ Myslím, že tuto píseň by mohl složit i napsat text i Mistr Leonard. Možná není náhoda, že i Oldřich Janota má zalíbení ve východních filosofiích.

Bezchybná, téměř rockově klasicky obsazená kapela doplněná tu a tam houslemi a třemi sboristkami dělala Mistrovi, co mu na očích viděla. Jinak řečeno, hoši z bandu váleli o sto péro a křehké sboristky tvořily kontrapunkt k hloubce hlasu Leonarda Cohena. Osobně bych se chtěl naučit Mistrův tanečně elegantní odchod ze scény, zároveň však doufám, že jeho návratů bude aspoň tolik, jako jeho přídavků při nedělním koncertě.

Halelujah
Jan Lněnička

Marek TrizuljakTo je moc hezky napsaná zpráva12:1726.7.2013 12:17:38
Milan JirásekVýborně bratře Žižko,22:1825.7.2013 22:18:40
V.ČechJasná zpráva přítele a soudruha Statise21:5325.7.2013 21:53:58
Milan JirásekNedá mi to.21:4225.7.2013 21:42:47
Milan JirásekHezký večer.21:2125.7.2013 21:21:35
Lída V.Závidím, závidím! :-)17:0925.7.2013 17:09:22
jariLetošní koncert17:0425.7.2013 17:04:24

Počet příspěvků: 8, poslední 27.7.2013 22:07:33 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy