Já se dnes dopoledne žením

úterý 25. červen 2013 19:53

Nedisciplinovaní svatebčané
Jan Šťastný

Což není tak úplně pravda, neboť jsem pojal svou ženu Helenku za zákonitou manželku, choť, tu moju již 8. června v 11 hodin na radnici v Jílovém.

A měli jsme štěstí, původně jsme měli datum svatby naplánované na 1. červen, kdy se brali moji rodiče, ale paní na radnici nám oznámila, že toto datum se neoddává, neb zde nikdo nebude. A to byla klika, jak známo, 1. června bylo v Čechách to boží dopuštění, voda se valila horem dolem. Svatba na bahně by jistě měla své kouzlo, ale přece jen lepší, když bylo počasí příznivé a mohli jsme slavit venku na zahrádce.

Ano, oženil jsem se, i když mě někteří mužové varovali, nutno dodat, že tito byli většinou staří mládenci nebo rozvedení. Tvrdili, že ženská se po svatbě změní, že znají případy, kdy muž se ženou spolu spokojeně žili a jak se prý vzali, chlapovi začalo peklo. Na druhé straně věděli, že jakmile ženská chlapa zblbne, není mu rady ani pomoci. Též jsem oslyšel poučky z desky Moje rodina Ivana Mládka, v níž se tvrdí, že manželka je v podstatě cizí chlap, který vám leze na nervy. Věděl jsem své.

Kdysi, asi v deseti letech, jsem mamince říkal, jestli by si to manželství nešlo vyzkoušet nějak nanečisto. Maminka se smála a řekla, že to nejde. Doba se změnila, nyní se na manželství na divoko, na hromádce, na psí knížku již nepohlíží skrze prsty jako tehdy. Je to moderní. My jsme spolu byli nanečisto přes pět let, což je na zkoušku dostatečně dlouhá doba, abychom se obávali, že by se mohl jeden z partnerů po svatbě nějak změnit.

Svatba je pro člověka extrovertního, společenského, toho co se vyzná v tlačenici příjemná událost, avšak pro introverta, pro něhož jsou tři až čtyři lidé již dav, je to trochu problém. V takové situaci pak ztrácí orientaci, v časovém presu působí zmatky, poté rezignuje na to, aby něco organizoval, i když je vše logisticky připravené. Modří možná již tuší, že tím, o kom píši, je moje maličkost.

Obřad měl začít v jedenáct a svatebčané, někteří až z Moravy, přijeli po desáté. To mne znervóznělo. Svědek, sám v mém blogu až bájný Segi, byl dosud nepřevlečen. Svatební mundůr měl totiž u nás. Když přijela nevěsta od holiče, zjistili jsme, že z auta kape benzin. To už bylo na pováženou, co s odvozem? Díky své dezorientaci jsem zapomněl, že jsem měl se sousedkou domluveno, že kdyby byl nedostatek vozů, odveze nás. A tak se stalo, že všichni odjeli a maminka s tatínkem nevěsty zůstali stát smutně na silnici. Pochopitelně by se pro ně někdo vrátil, ale již to ohrožovalo včasný začátek obřadu. Nepřesnosti nesnáším. Ještě k většímu zmatku pak došlo, když sousedka přece jen sama od sebe oba rodiče odvezla a vrátivší se manželka svědka nalezla jen pustou a prázdnou silnici bez rodičů.

A tak se kaju a omlouvám a slibuji, že nebudu nikdy aspirovat na místo manažera, aniž bych o to někdy usiloval, též nebudu řídit lidi v jakékoliv funkci, leda by mi nabídli místo despotického monarchy s dostatečně devótními poddanými.

Nemusím ani příliš zdůrazňovat, že když jsme se konečně všichni, včetně mé sestry s rodinkou a mojí maminkou, sešli v Jílovém, nedisciplinovaní svatebčané se rozprchli po celém náměstí jak pytel blech, ač se již blížila jedenáctá. Učinil jsem asi dva chabé pokusy svatební hosty ukáznit a upozornit, že dle harmonogramu by měl nastat čas obřadu, ale byla to marnost jak z knihy Kazatel.

Nakonec jsme přece jen byli v obřadní síni. Nevěsta byla krásná, družičky kouzelné, obřad dojemný. Vše, šaty nevěsty, družiček, stejně jako svatební kytice, laděné do krémově bílé barvy. Nevěsta se usmívala a já se měl tvářit na radu fotografa Jana vážně, s přimhouřenýma očima jsem měl nasadit tvář Charlese Bronsona, moc mi to nedařilo. Prstýnky jsem si dal pro případ zmatků již předešlého dne do saka, nic tudíž nebránilo, abychom mohli říci své ano, vzájemně si je navléknout a poprvé se políbit jako manželé.

Oficiality byly za námi, pak následoval oběd s neformálním svědkovým proslovem, přípitkem, vzájemným krmením knedlíčky, dortem a předáním svatebních darů a pak hajdy na svatební potlach na zahrádku.

A oheň a rožnění a svatební veselí. Ale i manželských rad se mi dostalo. Pan advokát z Moravy, dostatečně vzdálen z doslechu své choti říkal, že se nesmím dotknout hadru na podlahu, aniž bych položil ruku do dřezu. On je katolík, proto jeho slova zaznamenávám biblickou řečí, ne, že by je tak pronesl. Druhý z moravských bratří hrdinně i přes okřikování a zostouzení své ženy pronesl vtip v podobném duchu. Žena prý může vyndat ruce ze dřezu pouze, když jde složit uhlí. Jako dlouholetému svobodnému mládenci, který má rád teplo a pořádek, jsou mi tyto rady k ničemu.

Pomyslným stínem potlachu bylo, že nezahrála nejslavnější neznámá skupina na světě Plexouši. Svatební hosté se sice hlasitě domáhali jejího vystoupení a dodnes litují, že nezahráli, ale nelitovali by někteří zvlášť hudbymilovní fandové, kdyby skupina zahrála? Torzo skupiny, já a svědek Segi aniž bychom se spolu domlouvali, jsme případnou ostudu spojenou s pískotem a vrháním předmětů zklamanými fanoušky, na svá bedra nevzali. Pokazit bájnou legendu kapely nějakým nepřipraveným živým vystoupením by znamenalo ohrozit popularitu, jež by mohla v případě našeho světového coming outu dokonce předčít i slávu Beatles a Rolling Stones dohromady.

A tak namísto Plexoušů přisedl ku ohni známý moderátor, hvězda teleshopingu, Horst Fuchs takto ve formě našeho fotografa Jana. Ano, byl to on, Jan alias Horst Fuchs, kdo pro nás objevil kulinářský zázrak Knedlex (o něm někdy příště), jež se brzy stane favoritem našeho fast foodového jídelníčku a svou filosofií předčí i takové kolosy jako je Mac Donald a KFC. A co víc! Když jsme skutečnému Horstovi poslali naši úplně novou upoutávku na úplně nový produkt - multifunkční vidle, které nemusí sloužit jen k nakládání sena, ale i roští do ohně, nebo dokonce (sic!) jako opékač až šestnácti vuřtů či dvou kuřat na ohni a v neposlední řadě jako obranná zbraň, moderátor se ještě té noci ozval a pozval nás do svého pořadu.

Možná, že více než moje svatba, budou každého zajímat multifunkční vidle, proto, ač kodex blogera to zakazuje, přesto o tomto novém výrobku s předstihem ve svém blogu poinformuji:

Ke shora popsaným použití multifunkčních vidlí, bez nichž si již žádný táborák nebudete moci představit, přidáváme funkci zdarma navíc! Ve speciálním balíčku pro vás máme tři plus jednu náhradní samolepící plácačku na bodce, které nám pomohou mechanicky se zbavit obtížného hmyzu, jež nám kazí zážitek z opékání.

A to není všechno! Tento speciální balíček obsahuje kuchařku s návodem na přípravu a správné uložení buřtů na bodce plus brožurku první pomoci při nesprávném použití multifunkčních vidlí.

A to vše za pouhých 2459 korun!

Ještě pro vás máme důležité upozornění! Nekumulujte funkce používání výrobku, multifunkční vidle jsou určeny pouze pro jednu činnost. Vývojový tým doslova zapovězuje zároveň opékat buřty a lapat hmyz.

Abyste nekazili pohodu u ohňů zbytečnými hádkami ohledně účelu výrobku, doporučujeme zakoupení více našich produktů.

Jak vidno, na svatbě jsme se nejen bavili, ale i snovali plány pro naši i vaši spokojenou budoucnost.

Hovory utichly, pivo se dopilo, nastal čas spánku.

Ráno přišli moravští bratří a jejich ženy s písní na rtech a svědek Segi s výborným gulášem do úst.

Nastal čas loučení a manželského života.

Máme se fajn a co vy?
Jan Lněnička

FanyGratulace veliká14:5626.6.2013 14:56:18

Počet příspěvků: 1, poslední 26.6.2013 14:56:18 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy