Jak dál s kapitalismem?

úterý 1. leden 2013 17:29

Jako samozvaný mudrc a filosof jsem dospěl k závěru, že jedině já se svou osvícenou myslí mám právo stanovit společenskou diagnózu i určit cestu vedoucí k její nápravě.

Na začátku se zastavím u aktuální politické události nadcházejících dní. Prezidentské volby. Koho na Hrad? Zde není třeba dlouze spekulovat a analyzovat. Jediným vhodným kandidátem na post prezidenta je Jiří Dienstbier.

Nebo byste si přáli šikmookého Moraváka Okamuru? Původně kandidovat nechtěl, nakonec se své kandidatury drží jak lejno košile. Bojím se domyslet, jaké názorové veletoče by předváděl ve funkci prezidenta.

Děsivá figura je též bezskrupulózní svazačka Jana Bobošíková alias Boboušek. Dle jejího volebního klipu se zdá, že je to jakási prodloužená ruka Václava Klause. Co se týče sebestředné povahy a „mravních“ zásad, jsou na tom podobně. Hrozí nebezpečí, že druhého Klause bychom nemuseli přežít.

Ani přiopilý Zeman s nejasně financovanou kampaní pro nás není schůdným řešením.

A knížepán? Samozřejmě ve společenských kruzích o pár koňských délek než nějaký zeman. Dokonce se musím přiznat, že jako člověk je mi velmi sympatický, bohužel jeho politické zařazení ho v mých očích diskvalifikuje. Nevím, zda se jedná o krátkodobý výpadek rozumu, narkolepsii, či jiný lapsus, ale absolutně nechápu, z jakého důvodu se dal do holportu s padlým lidoveckým andělem Kalouskem. Postavou tak odpornou, že pokud se na několik okamžiků objeví v televizi, zmocňuje se mne temná stránka duše a hypoteticky Kalouska podrobuji tortuře. Z těchto důvodů se zeptám: „ Nenalítne kníže v budoucnosti podobné pekelné kreatuře?“ Je to škoda, Karlu Schwarzenbergovi by role prezidenta slušela. A tak mi nezbývá, než v duchu bulvárních titulků zvolat: „Karle, polepši se!“

Ostatní kandidáti včetně Avatára mají voličskou podporu slabší, proto je nebudu komentovat. Zbývá nám poněkud nevýrazný úřednický zjev Jan Fišer. Jeho komunistická minulost mi nevadí. Být 23 let po pádu socialismu antikomunistou je poněkud zpozdilé. Spíš mi vadí, že nebude tvořit protiváhu proti té šílené galerce, jež si dosud uzurpuje moc. Na druhé straně mohu doufat, že bude loajální i vládě levicové. Nezbývá, než se modlit, aby tato vláda padla co nejdříve. Včera by bylo pozdě. Bezprecedentní asociální reformy, které tato hrůzovláda uvalila na obyvatelstvo, musely znechutit každého. Kouzelné na tom všem je, že při jejich schvalování asistuje stohlavá saň, která se nazývá strana LIDEM. Vždy mne při tomto názvu napadá: „Lidem co? Na..at?“

Za zaznamenání stojí postřeh poslance Kubery, který po dalším zvýšení poslaneckých platů prohlásil, že pokud je odvedená práce kvalitní, proč by si poslanci neměli přidat na platech. Nějak zapomíná, že každý zákon, který z poslanecké sněmovny vzejde, je paskvil!

Ergo, pokud nás v naší zastupitelské demokracii zastupují lidé, kteří státu a občanům neslouží, leč hrabou si pouze pro sebe, nemá tato valného smyslu. Totéž platí pro stávající systém. Tzv. kapitalismus, kde veškeré zdroje a finance patří několika málo oligarchům, nemá nic společného s volným trhem a svobodnou soutěží. Jedná se, jak již známe z Marxe, o závěrečnou fázi tohoto systému.

V tomto smyslu je i proklamovaná svoboda bez sociálních jistot pouze výsadou nejbohatších. Pokud jsou peníze u několika jedinců, nemá stát z čeho rozdávat, i kdyby reformoval do aleluja.

Jako příklad pomýleného myšlení zde uvádím argument používaný jedním z fanatických pravičáků diskutujících na blogu, který na levicové názory stran svobody a sociálních jistot má po ruce typicky tupou odpověď z tyglíku toho nejvulgárnějšího kapitalistického darwinismu: „V přírodě i mezi lidmi přežívají jen ti nejsilnější. Slabí nemají nárok.“

Patrně si dotyčný myslí, že právě on je ten nejsilnější. Poněkud zapomněl, že lidstvo přežilo právě díky spolupráci a solidaritě. Je též známo, že zvířata žijící ve smečkách jsou obecně inteligentnější a pochopitelně při lovu úspěšnější. I tím mají též větší šanci na přežití. Oni vůbec názory zdejších pravicových ichtilů patří do pokladnice nonsensových fantasmagorií a myšlenkových kolapsů.

V zásadě je třeba znovu se navrátit ke konceptu socialismu s lidskou tváří. Znamenalo by to, aby stát převzal starost o strategické suroviny, řídil životně důležitá průmyslová odvětví a kontroloval finance. Spotřební průmysl a služby by měly zůstat v soukromých rukou. Slušné podmínky pro pracující by měly kontrolovat odbory. Základem moci by byla fungující státní byrokracie (zákon o státní službě by byl nutností). Zdravotnictví a školství by bylo bezplatné. Jedna ze základních funkcí státu by byla i podpora mladým rodinám. Bude-li stát a jeho úředníci se svěřeným bohatstvím, které si při privatizaci přivlastnilo několik miliardářů, slušně hospodařit, neměl by být problém sociální výhody ufinancovat. Bez radikální změny systému není žádná šance na zlepšení postavení občanů ve společnosti.

Je s podivem, že s touto jednoduchou podmínku cesty k prosperitě pro lidi nepřišel žádný z ekonomů. Jak by také mohl? Máme na vedoucích a vlivných postech houfy různých rádců, poradců a NERVů, že bychom se teoreticky měli mít jako prasata v žitě. Zatím to vypadá tak, že za kapitalistickou práci dostáváme socialistické mzdy, které vydáváme za zboží a služby, jehož ceny jsou kapitalistické. Podle sociologů jsou naše platy čtvrtinové, než jsou běžné ve vyspělých zemích Evropy. Lapidárně řečeno, nejen, že houby bereme, ale stát nás navíc připravuje o sociální jistoty. Jsme stále chudými příbuznými Evropy.

Ekonomové nám nepomohou, neboť jednak kopou za úplně jiný manšaft (lobisty a sourommé subjekty) a jednak se zdá, že jako věda je ekonomie totéž co hádání z křišťálové koule. Navíc morální charakter většiny ekonomů je přinejmenším diskutabilní. Nejlépe pro nás bude, postavíme-li tuto entitu za pásy výrobních linek v montovnách, které zde byly instalovány poté, co byla vytunelována většina strojírenského průmyslu. To, že by v těchto pracovních podmínkách nevydrželi ani den, je víc než jisté. Jejich naprostá neschopnost by se tak jen vyjevila v plném světle.

Jako první vlaštovka na cestě ke smysluplnému společenskému uspořádání pro lidi budiž vítězství Jiřího Dienstbiera v prezidentských volbách. Připomínám, že mezi důvěryhodné osobnosti, jež ho podporují, patří i filozof Erazim Kohák.

Ano, končí doba ekonomů a na materii zaměřených jedinců a nastává věk, kdy se ke slovu dostáváme my, filozofové.

A věřte nebo ne, naše Pravda zvítězí!
Jan Lněnička

janvargulič..se chtěli doštráchat na Hrad..07:482.1.2013 7:48:27
josef hejnaČtu vás rád.21:561.1.2013 21:56:07
MirecPro Zuzku20:081.1.2013 20:08:14
JAPZdroj té filozofie pana autora20:031.1.2013 20:03:22
MirecJene Lněničko20:021.1.2013 20:02:51
zuzkaMirec opravu nemá malý příjem.19:511.1.2013 19:51:00
Jan LněničkaMirec je právě onen ichtyl,19:431.1.2013 19:43:25
MirecPro pana Lněničku:19:301.1.2013 19:30:21
MirecDovolím si s Vámi nesouhlasit.18:351.1.2013 18:35:01
MirecDovolím si s Vámi nesouhlasit.18:271.1.2013 18:27:37
Milan JirásekHezký podvečer a vše dobré18:081.1.2013 18:08:24

Počet příspěvků: 14, poslední 2.1.2013 7:48:27 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy