Česká státnost a TGM

neděle 11. listopad 2012 10:34

Tvrdit, že z Masarykova odkazu zbylo jen hovínko, může jen ten, kdo nezná historické souvislosti, nebo dá na svůj posunutý zastřený dojem.

To samé v bleděmodrém lze říci o tvrzení, že rozpad Rakouska – Uherska byla chyba. Rakousko – Uhersko ztratilo svůj smysl. Jedna z jeho rolí, byť si to jeho čelní představitelé sami ani neuvědomovali, byla chránit malé středoevropské a podunajské národy před horším zlem z okolí. Češi, jejímž mluvčím byl především Palacký, rozhodně nechtěli Rakousko bořit, což bylo Palackému později i vytýkáno. Chtěli federaci zemí a národů. Bohužel se Vídeň po prohrané válce s Pruskem byla ochotna stát vazalem Německa a navíc místo federace přešla k vyrovnání pouze s Maďary, přitom malé slovanské národy měly v soustátí 51 % obyvatelstva. Češi tak byli v té době druhořadým národem. Naděje na zlepšení situace pohasla v létě 1914, kdy Rakousko – Uhersko stanulo po boku Německa ve válce nejen dobyvačné, ale i zaměřené proti veškerým ideálům Palackého federalismu a demokratismu a jimi prostoupené veškeré kultury českých zemí na přelomu XIX. a XX. století.

Bylo třeba znovu ustanovit českou státnost. Udělat z národa druhořadého národ svébytný. V této souvislosti se někdy pochybuje o jistém upřednostňování legií. Je třeba si však uvědomit, že v té době byla válka a Masaryk se nemohl orientovat pouze na čistě politicko – diplomatický ráz své mise. Byli to právě legionáři, kteří dali Masarykovým slovům svou váhu.

Co se týče orientace na západní mocnosti, byla v tehdejší Evropě situace velmi prekérní. Masarykem vedený stát byl tehdy obklopen od Polska přes Rakousko až k Jugoslávii a Itálii fašistickými a polofašistickými státy, jež sice nebyly v každém ohledu zločinné jako pozdější Hitlerovo Německo, ale ani nebyly oporou sobě navzájem, neřku–li jinému systému. Jedinou možností byly demokracie západoevropské, které však byly po roce 1918 samy dosud ve stavu znepokojivém, plném krizí, skandálů a nedůvěry. Byli jsme tehdy ostrůvkem demokracie uprostřed neklidné Evropy. Kolik významných lidí z Ruska a Německa u nás našlo nakrátko azyl.

Masaryk věřil v demokracii a přestože mnohokrát naši diplomaté varovali před jejími nepřáteli ze strany Německa, došlo k Mnichovu. Za svou nerozvážnost a lehkomyslnost ovšem jak Anglie tak i Francie zaplatily krutou daň. Právě opuštění ideálů demokracie a odklon od západu, tak jak svou politickou linii koncipoval Masaryk, nás nakonec vehnalo do rukou totality sovětského impéria.

V souvislostech musíme chápat i rozpad Československa. Tehdy jsme podcenili touhu Slováků po vlastní samostatnosti. Okolnosti byly tomuto rozpadu nakloněny a jestliže část slovenského národa s tímto možná nesouhlasila, nicméně trpně přihlížela, k rozdělení došlo. Právě díky ideálům humanitním, které našim národům vštěpoval Palacký a Masaryk se mohl rozpad Československa uskutečnit poklidným způsobem.

Poslední desetiletí XX. století potvrdilo, že Masarykova koncepce orientace na západ se ukázala být správnou. Právě na ní a demokratický ideál první republiky navazovala naše polistopadová reprezentace. Právě dnes, kdy sílí hlasy proti našemu začlenění do Evropské unie, bychom si měli Masarykův odkaz stále více připomínat. Jedině jako její plnoprávní členové můžeme v této organizaci cosi změnit.

A ještě jeden bod Masarykova odkazu je nyní pro nás aktuální, je to jeho důraz na morálku národa. Jeho „nebát se a nekrást“ platí v nynější době více než kdy jindy.

Namísto milných a bagatelizujících odsudků bychom proto Masarykovy myšlenky měli mít stále na paměti. Vždyť kolik lidí šlo dobrovolně během mobilizace bránit tehdejší masarykovské Československo před fašisty? Téměř naprostá většina byla ochotna za tento stát položit i své vlastní životy.

Šli bychom nyní s nadšením bránit klausovské Česko?

Zpracováno dle knihy Česká státnost Milana Machovce.
Jan Lněnička

ViktorChudák autor. 202:4113.11.2012 2:41:52
ViktorChudák autor. 102:3813.11.2012 2:38:53
josef hejnaPane Bučku a v čem jste se našel?23:0212.11.2012 23:02:40
JaromírV pořádku, pane autore,22:1012.11.2012 22:10:48
josef hejnaJo, JL,19:4312.11.2012 19:43:54
josef hejnaJL, kdybyste mimo pomlouvání také četl a19:4112.11.2012 19:41:33
JardaOpravdu vazne pane Lnenicko?18:4512.11.2012 18:45:47
Jan LněničkaA teď vážně,12:0712.11.2012 12:07:50
Jan LněničkaAno, ano Jaromíre,11:2612.11.2012 11:26:13
josef hejnaEVO, překrucovačko a vnučko kulakova.11:1212.11.2012 11:12:57
EVAPane Hejno, asi špatně rozumíte:10:5112.11.2012 10:51:35
josef hejnaNepochopení některých je pro mne ctí.10:2912.11.2012 10:29:35
JaromírPoněkud nerozumím panu Hejnovi,06:5912.11.2012 6:59:33
JardaCo je Masarykuv odkaz?05:1812.11.2012 5:18:34
josef hejnaPřečetl jsem se zájmem a kliknul.21:5311.11.2012 21:53:34
JaromírProstě píšete podle toho svého motta.18:1611.11.2012 18:16:43
Jan LněničkaJde o smysl Masarykova odkazu15:0211.11.2012 15:02:49

Počet příspěvků: 22, poslední 13.11.2012 2:41:52 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy