Vítěz na koni – zpráva o jednom knižním veletrhu

sobota 27. říjen 2012 17:59

Jak druhá část názvu blogu naznačuje, zpráva nebude o nezničitelném Josefu Váňovi a jeho Tiumenovi. Se zmíněným pokřikem: „Vítěz na koni,“ rajtovala moje malá sestřička záda a ramena mého tatínka při toulkách po českých krajích. Já si na něj vzpomněl při předávání ceny za třetí místo v soutěži „Dopište Douskovou“, kterou pořádala Krajská knihovna Vysočiny v Havlíčkově Brodě.

S panem Váňou mne pro letošek pojí třetí místo a to, že jsem mu na pardubické fandil, i když v skrytu duše jsem si přál, aby dojela první kobylka Sixteen. Loni měla jít na chov, ale majitelé zjistili, že jí to pořád běhá, proto jí nasadili. Bohužel letos nedojela a chov jí asi nemine. Inu, své levicové smýšlení projevuji i u koní. O sobě mohu prohlásit, že jsem pro chov již nevhodný, a tak občas soutěžím.

Pravidla soutěže jsou jednoduchá. Někdo ze spisovatelů napíše úvodní text povídky. Úkolem nás samozvaných písmáků je povídku v přibližném rozsahu dvou stran formátu A4 dokončit. Žánr dle našeho výběru. Porota složená z knihovníků a vydavatelů vybere deset nejlepších a předá je spisovateli, který úvodní text napsal. Ten pak díla zhodnotí a vybere první tři. Odměnou jsou knihy v hodnotě od tisíce do třech tisíc korun a oběd s věhlasným profesionálním autorem, tentokrát s paní Douskovou.

Soutěž letos proběhla již posedmé. Psaví autoři měli možnost dát k posouzení svá díla Michalovi Vieweghovi, Ivanovi Klímovi, Ireně Obermanové, Janu Stránskému, Tereze Boučkové, Arnoštovi Goldflamovi a letos Ireně Douskové a při troše štěstí s nimi i poobědvat.

Soutěže jsem se zúčastnil pětkrát, z toho třikrát jsem se dostal do úzkého výběru a dvakrát jsem poobědval. Poprvé to bylo před pěti lety s Ivanem Klímou. Bylo to tehdy poněkud dobrodružné. Dával jsem se na dobrou cestu, jejíž nedílnou součástí bylo přestat konzumovat alkoholické nápoje v obsahu větším než velkém. Nechal jsem se zavřít na protialkoholickou jednotku v Jemnici. Problém byl v tom, že veletrh začínal již za čtrnáct dní pobytu v tomto ústavu a na první „opušťák se šlo dostat až po třech nedělích. Nakonec jsem den volna dostal a mohl jsem jet. Byl jsem tehdy čerstvě zamilovaný, a tak více než na celý veletrh a vyhlašování výsledků soutěže jsem se těšil, že se shledám se svou Helenkou.
Cena pro první dva soutěžící byla tehdy zájezd k moři a já hned, když jsem dostal zvací dopis, jsem jí sliboval koupanigo v móři. A k mému překvapení to vyšlo, skončil jsem druhý a jeli jsme do Chorvatska.

Pro letošek jsem se tipoval na třetí místo. Ne snad předpokládanou kvalitou své povídky. K tomuto závěru jsem došel jinými cestami. Za prvé dělám u stejného zaměstnavatele jako před pěti lety a za druhé, byl jsem nedávno hospitalizován. Tentokrát ne kvůli alkoholu, ale s vysokým krevním tlakem. Třetí podmínka, která by mne vynesla o jedno místo v pořadí výše nebyla splněna. Musel bych si koupit nové boty. Přijel jsem tehdy z Jemnice v hrozných křuskách a Helenka rozhodla, že takhle mistr nemůže před veřejnost předstoupit. Takže jsem byl nucen zakoupit nová perka. Letos byl onen obchod s obuví na prodej, kvůli uvedenému nedostatku jsem tipoval právě ono třetí místo. A vyšlo to!

Paní Dousková mou povídku zhodnotila jako svižně napsanou, leč s nepříliš dobře korespondujícím koncem. Prý patřila k jejím favoritům. Přitom konec byl to první, co mne napadlo, zbývalo jen dát něco mezi. Když jsem si povídku týden před veletrhem četl, zjistil jsem, že konec by potřeboval trochu doplnit, ale již bylo posláno. Pro představu všech deset umístěných povídek naleznete na www.hejkal.cz nebo viz. související článek.

Co se týče oběda s paní spisovatelkou, lze v novinářském žargonu uvést, že proběhl v přátelském duchu prostředí hotelu U zlatého lva. Paní Dousková je příjemná, inteligentní, usměvavá žena. Povídat se s ní dá o všem. Bohužel já nepatřil k příliš zábavným společníkům k hovoru, padala na mne únava, neboť jsem jel na veletrh přímo z noční. Možná je lepší, že jsem se k probíraným tématům příliš nevyjadřoval, ještě by si paní Dousková pomyslela, jaký jsem „ruďoch“, svými levičáckými názory se ostatně saturuji zde na blogu. Na druhé straně si myslím, že paní spisovatelka je k odlišným názorům tolerantní nebo je bere s nadhledem. V každém případě oběd se spisovatelem nebo spisovatelkou doporučuji.

Poděkování za pořádání veletrhu patří Krajské knihovně Vysočiny a paní Markétě Hejkalové, která je dobrou duší celého kulturního dění havlíčkobrodského regionu. Nejenže stíhá organizovat tuto akci, ale je i šéfkou vydavatelství Hejkal, překládá z finštiny a sama píše knížky, které chválí i Vaculík. Ano, i s ním se můžete na veletrhu setkat. Na autorských čteních, při představováních nových knih nebo v kuloárech více než stovky nakladatelství jste se letos mohli setkat také s Michalem Vieweghem, Irenou Obermannovou, Kateřinou Tučkovou, Jiřím Hájíčkem, Tomiem Okamurou, Irenou Douskovou, Martinem Hilským, Jáchymem Topolem a mnohými dalšími. Zkrátka stojí za to veletrh v Havlíčkově Brodě navštívit.

Ale proč o tom píšu? Kromě toho, abych zde pohladil a vyzdvihl své ego, vyzývám všechny píšící autory, aby se příštím rokem soutěže taktéž zúčastnili. Nadšenců ubývá, letos se zúčastnilo jen třicet soutěžících a organizátoři přemýšlejí, že soutěž ukončí. Peněz na kulturu není nazbyt, a tak se sice na zájezd k moři nedostaneme, ale to nám, blogerům, kteří píšeme zadarmo, čistě ze zájmu, nemůže vadit.

Pokud bude v květnu ohlášen další ročník soutěže „Dopište…“, dám na svém blogu vědět.

Takže pište, pište…
Jan Lněnička

Související články


Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy