Již žádní hrdinové

sobota 4. srpen 2012 21:03

K čertu, jak oni k tomu přijdou? Za něco bojovali, kvůli něčemu se obětovali a výsledek? Darmo mluvit. Nakonec, nejlíp na tom jsou ti, kteří se toho nedožili. Ti mohli aspoň doufat.

I když nesouhlasím se způsobem protikomunistického odboje bratří Mašínů, příliš se jim nedivím, že se jim sem nechce. Být jimi, asi bych odmítl i ten metál předsedy vlády Topolánka. Právě tato podřadná morální veličina má co rozdávat medaile za hrdinství!

Inu, chceš-li se stát hrdinou, musíš být idealista. Musíš pro svou myšlenku zahořet. Jan Patočka říkal, že jsou věci, pro které stojí za to žít, ale jsou i ideály, pro které stojí za to zemřít. Éh, kdyby věděl…

Nedávno dávali dokument o chartistech, většina z nich byla ze současného vývoje rozčarovaná. Ne všichni. Pan farář, kterému komunisté zakázali kázat (dobré slovní spojení), říkal, že máme začít sami u sebe, nyní můžeme poslouchat i zajímat se, o co chceme. Měl pravdu, máme možnost vybudovat si krásnou epikurejskou zahradu. Ale co dál? Máme se přestat zajímat o stav společnosti? Konfrontovat ho s ideály?

Má nám být jedno, že stát restituoval a privatizoval jakýsi Kellner, pár dalších milionářů, kmotrů a politiků a o nějakou demokracii již vůbec nejde? O tom, že otázka sociální a ekologická má být součástí této demokracie ani nemluvě. Současná vládní i opoziční reprezentace, bohužel, žádnou vizi o těchto problémech nemá. Má jinou práci.

Ano, nejlépe si vybudovat vlastní epikurejskou zahrádku a nedělat nic. Neboť jak jsem na ulici zaslechl hlas lidu: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí, kdo nic nezkazí, bývá pochválen, kdo je pochválen, bývá povýšen, kdo je povýšen, nemusí nic dělat a kdo nic nedělá…“ Taková je reflexe národa 22 let po převratu. Z idealistů se stali pragmatici.

Sotvakdo zahoří pro ideály spravedlivější společnosti. Většina z nás již poznala, že každé slušné myšlenky se nakonec zmocní přesně takoví týpci, jimž jsou ideály hrdinů, kteří bojovali za blaho společnosti, naprosto cizí, ba přímo opačné.

K čemu tedy hrdinové?
Jan Lněnička

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora