Jdou po mně…

neděle 27. květen 2012 16:46

Od té doby, co jsem napsal svůj poslední blog věnovaný zrůdným mechanismům světového spiknutí, si všímám podezřelých jevů, které se kol mé osoby dějí.

Minulý týden jsem za slunečného dne v půli Václavského náměstí potkal nenápadného chlápka s černými brýlemi na očích. Byl tak nenápadný, až mi byl nápadný. Mírně kulhal a přesto se mne snažil dohnat. Když jsem zrychlil, zrychlil i on, když jsem zpomalil, šel stále stejnou rychlostí. Tak byl prohnaný! Přesto mi byl stále v patách. Vzpomněl jsem si na Matrix. Uvědomil jsem si, že lidé v tmavých brýlích jsou nebezpeční. Náhle jsem se ohlédl. Za sebou jsem viděl několik dalších obrýlených individuí. Na protější straně ulice další. Mne sluncem neošálí. Ale jsou to opravdu agenti?

Abych se přesvědčil, učinil jsem pokus. Sáhl jsem po mobilu a naoko zavolal svému příteli. Muži v brýlích zbystřili. To potvrdilo mou domněnku. Byl jsem pro ně příliš nebezpečný, nemohli mne nechat bez dozoru. Světové spiknutí má svoje chapadla všude.

Zároveň mi došla další věc. Diskutéři na blogu, kteří s mými názory nesouhlasí, nejsou skuteční. Jejich nicky jsou falešné. Ve skutečnosti se jedná o organizaci – myšlenkový trust pro kontrolu myšlení. Tato organizace má za úkol svými příspěvky ovlivňovat správné myšlení jak blogerů tak i čtenářů a diskutujících. Neštítí se použít falešné argumentace vůči mým článkům, zesměšnění či degradaci mé osobnosti.

Jak mám nahlížet na fakt, že jeden falešný nick o mně, jemuž je díky duchovním cvičením ego téměř cizí, napsal, že jsem se ve své životní kariéře dopracoval k pocitu jakéhosi zapšklého mistra světa, který kdyby byla na světě spravedlnost, jistě by jím i byl. A jsem–li u spravedlnosti, jeden z nicků dospěl nepochopitelnými myšlenkovými oklikami k závěru, že spravedlnost je smrt.

Svými mentálními piruetami nás, obyčejné lidi, chtějí připravit o kritické myšlení. Poznáme je dle argumentů obhajujících bohaté a jejich systém, který nám byl po roce 1989 vnucen. Nejčastěji však používají jednoduché myšlenkové postupy, o nichž mám dojem, že jsou již předem připraveny pro danou situaci v počítači a stačí jen kliknout a názorově „správná“ odpověď je hotova.

Napíšu-li, že bohatí jsou zlí, chamtiví, bezskrupulózní, zanechávají příliš velkou ekologickou stopu a spotřebují pro své požitky mnoho peněz, a proto se pro poctivé chudáky nedostává ani peněz ani životního prostoru, ale oni přesto zůstávají dobří a žijí v pokoře, dostane se mi odpovědi, že každý národ potřebuje své bohaté, protože tvoří hodnoty a že chudí jsou jen líní neschopní flákači, kteří se nedokážou postarat sami o sebe a raději sahají po sociální pomoci od státu, čímž ho okrádají. Zdánlivě logický argument, pokud bychom nevěděli, že bohatí ke svým penězům přišli zlodějnou, podvody na státu a na svých bližních a vykořisťováním nebo přímo okrádáním těch nejslabších.

Ano, ohavné překrucování myšlenek, tak jak jim diktují jejich chlebodárci. To, že za vším jsou neviditelní Ilumináti, možná tito hlasatelé „správných“ názorů ani netuší. Patrně prošli takovým propíráním mozku, že svým falešným pravdám věří. Ve své podstatě jsou to jen stroje.

Ale i stroj se může porouchat. Z takového stroje se stane monstrum, které pro uhájení svých svatých pravd o demokracii a svobodě je ochotno vraždit, třeba i nevinné studenty někde na Střeleckém ostrově. I když se to u nás doufám nestane, my, kteří máme zkušenost s totalitou stále s rudou hvězdou na zadku, máme tyto týpky prohlédnuté.

Dokonce jsem pochopil, proč v mém minulém spikleneckém blogu došlo k chybě, která myšlenkové poselství článku zesměšnila – z mistra Leonarda se stal mistr Leopard. Stopy sahají vysoko. K jednomu z nejvyšších Iluminátů Billu Gatesovi. Byl to on, kdo do svého Wordu navrhl instalovat automatický systém na opravu chybných slov. Proto vznikla ona zlehčující záměna.

Ano, nyní svou pozornost soustředili na mě. Mám své důkazy:

V Písku nedaleko Floriana je cukrárna. Rádi jsme sem se ženou chodili. Dávám důraz na „chodili“. Když jsme zde byli naposled, nebylo tu ani jediného volného místečka, všechny stoly byly obsazené, někde seděly i děti! Je hrozné, že i ty do svých nečistých her zatahují. Při odchodu jsem si chtěl dát alespoň čokoládovou zmrzlinu, těsně přede mnou došla. I zmrzlina přede mnou došla! Není snad dostatečným důkazem komplotu plně obsazená cukrárna a zmrzlina, které přede mnou jakoby náhodou dojde?

Podobné úklady se mi dějí na různých místech. Například v samoobsluze. Jaké jedovaté přísady obsahovaly játrové knedlíčky, které měly roztržený obal? Naštěstí jsem si toho všiml, člověk musí být jak ostříž, a požádal jsem o výrobek s obalem neporušeným. Prodavačka mi knedlíčky jen neochotně vyměnila. Zdánlivě nevinná událost. I já jsem si to myslel. Ale pouze zdánlivě, kdyby se z obalu kromě několika játrových knedlíčků nevyvalila i smrtelně jedovatá polská sůl.

A do třetice ještě jeden příklad. Chtěli jsme se ženou jet se Student Agency z Prahy do Písku. Autobus měl odjíždět přesně v sedm večer. Neměli jsme bohužel místenky. O sedmé hodině byl autobus téměř plný, zbývala přesně dvě místa. Je zvykem, pokud se hodina odjezdu naplní, dá stewardka pokyn řidiči, aby lístky na zbývající volná místa prodal cestujícím, kteří jsou na řadě. Když však řidič a stewardka viděli, že já se ženou jsme vpředu, významně na sebe mrkli. Autobus stále neodjížděl. Pak řidič zašel za autobus. Nenápadně jsem ho následoval. Zjistil jsem, že kamsi telefonuje. Čekali jsme dál. Byli jsme už hodně nervózní, když se po několika minutách odkudsi vynořili dva muži v černých brýlích a místa byla obsazena. Autobus odjel. Bez nás.

Konečně jsem dal průchod své nervozitě. Zařval jsem. Ihned jsem toho zalitoval. Ach, jak bych si přál být za každé situace tichý, jak káže náš kardinál Duka! Ale jde to, když ve své duši cítím bič, který dopadá na záda miliónů a navíc mi kvůli dvěma spikleneckým šmejdům odjel autobus? Ne, to muselo ven!

V tu chvíli jsem zmerčil zarostlého, smradlavého bezdomovce s velkou taškou od Vietnamců jak si furt něco mlel pro sebe. Bylo to určitě něco proti mně.

Nakopl jsem ho.

Určitě další agent.
Jan Lněnička

JB001Dnes jich bylo plné metro22:4530.5.2012 22:45:07
Jan LněničkaVidím to jasně,15:3728.5.2012 15:37:06
Jirka B.To, že vás sledují, ještě nevylučuje14:4328.5.2012 14:43:27
ZipNo, ani vtipne mi to neprijde...14:0928.5.2012 14:09:03
MilanJirásekDobrou noc.23:0227.5.2012 23:02:09
PepíčekLněničko,22:0927.5.2012 22:09:53

Počet příspěvků: 9, poslední 30.5.2012 22:45:07 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy