Kterak jsme nezbohatli na odborářské demonstraci

neděle 6. květen 2012 14:40

S tím nápadem přišel Segi. Říkal, že musíme uchopit život do svých rukou a že nemá cenu pořád jen nadávat a podobné kydy.

Nebýt to Segi asi bych někoho takového poslal do hajzlíčku. Ale to neznáte Segiho, ten dokáže ukecat celou hordu takových ulejváků a nemakačenků jako jsem já. Klidně by mohl jít do politiky. On když lže, sám sebe dokáže přesvědčit, že to, co říká, je pravda a to i v případě, že jeho tvrzení nikdo nevěří. To pak bývá nepříjemný až agresivní, že všichni kolem dělají, že jeho pravdu přijali. Nedalo se nic dělat, musel jsem ho vyslechnout.

Prý při tom vyděláme papouchy, tak to říkal, ale to on říká vždycky. Pak předestřel návrh, o co se jedná. Na té demonstraci bude určitě hafo lidí a on se z Olomouckých kuloárů dozvěděl, že se šeptá, prý to říkala Monika, že na tu demonstraci přijde i Roman Smetana, ten co maloval politikům tykadla. „Chápeš?“ dodal. Moc jsem nechápal.

Zkrátka Segi dostal nápad, že bychom vyrobili tisíce takových tykadélek, které bychom tam prodávali. „Rozumíš a Roman by u toho mohl být, to by byl kasaštyk!“ Rozuměl jsem až příliš dobře a moc jsem se neradoval, bylo mi jasné, kdo ta tykadla bude dělat.

A taky že jo. Druhý den byl náš písecký byt zavalen materiálem – staniol, plastové kroužky, do nichž se zmuchlaný staniol nacpe, čelenky na připevnění do vlasů, plastové tyčky. Dále voskové válečky do tavící pistole, kterou se jednotlivé díly spojí.

To vše v bytě zanechal a se slovy:„Tužte se!“ odjel.

Má drahá, když viděla tu spoušť své dceři plaše naznačila, že by se i ona mohla zapojit do společné manufaktury. Dopadlo to, jak jsem předpokládal. Dcerka slušně odvětila: „Do píči,“ práskla za sebou dveřmi a odešla neznámo kam. A tak jsem já a moje žena několik dnů dlouho do noci váleli staniol jak hovniválové a pak jako pilné včeličky spojovali díly k sobě.

Nastal den D. Segiho žena přistavila svůj vůz k našemu domu. Za netrpělivého přihlížení velitele vozu, jímž se určil sám Segi, jsme nakládali tovar. Na mou otázku, zda máme nějaký stánek, nebo alespoň stůl, kde bychom své zboží mohli vyložit velitel vozu zlostně odsekl: „To snad berete vy!“ Beze slov jsme odešli pro náš rozkládací jídelní stůl. Tak tak se vešel do auta. Konečně jsme mohli vyjet.

Při cestě jsem se samozvaného velitele vozu zeptal, zda má nějakou koncesi nebo povolení. Tentokrát se Segi obrátil na svou ženu:

„Zařídilas to?“

„Ne, tys mi nic neříkal.“

„No, to si snad mohla vědět, všechno abych zařizoval já,“ řekl velitel vozu popuzeně.

Po cestě přiznal, že by stejně těm kapitalistickým sviním za nějaké povolení nic nedal.

„Je to přece také naše demonstrace,“ zahřměl.

Zdálo se mi to být nelogické, ale raději jsem mlčel. Cesta pak probíhala v zamyšleném rozpoložení.

Byli jsme na místě. Ne přímo, dostali jsme se pouze k Hlavnímu nádraží, dál byla doprava pro automobily odkloněna. Nezbývalo, než náš náklad postupně odnosit až k Václavskému náměstí ručně.

Již z dáli jsme slyšeli naštvaný křik, pronikavé zvuky vuvuzel a pískání účastníků demonstrace, kteréžto dění naznačovalo mnohočetnost našich potencionálních kupců.

„Ti nám budou trhat ruce,“ radoval se Segi.

A skutečně. Rychle jsme prodali jednu bedničku našich tykadélek, 20 Kč za kus, a museli jsme pelášit pro další. Odboráři halasně žádali demisi vlády a my z jejich nespokojenosti nepokrytě tyli. Ano, teď z nás byli kapitalisti. Radovali jsme se z utržených peněz a shůry jsme hleděli na tu řvoucí neschopnou lůzu.

Ženy přinesly k našemu provizornímu stánku další várku zboží. Znovu šla rychle na odbyt. Najednou Segi zaržál jak rujný hřebec, který spaří klisnu. Ne, nebyla to klisna. Segi ve svém vysoko položeném zorném poli spatřil hrdinu bůhvíkolikátého odboje Romana Smetanu. Vyšel mu v ústrety. Pan Smetana byl překvapen, když ho zastavil vysoký vousatý muž, který se s ním chtěl dát do řeči. Měl jiné plány. Nicméně Segi se nedal odradit jeho rozpačitostí a ihned mu navrhl, aby chvíli postál u našeho stánku. Pan Smetana se chvíli rozmýšlel, ale pak vysvětlil, že se rozhodl udat se policii. Nyní hledá nějakého příslušníka, aby to už měl za sebou. A právě, když pan Smetana Segimu svůj plán předestřel, kolem se dva členové pořádkové hlídky ochomítli. Přestože se jim pan Smetana přímo vnucoval, nevšímali si ho, zato neomylně mířili k našemu stolku.

Pochopitelně průšvih. Žádné z požadovaných povolení jsme jim nabídnout nemohli. Marně jsme jim vypočítávali naše zásluhy za instalaci kapitalismu. Policisté byli neoblomní. Zboží, stůl, peníze i nás sbalili. Vše jsme museli odnést do služebního vozu. U auta neodbytně postával pan Smetana. Policisté si ho přece jen všimli a nacpali ho k nám do auta. Štěstí bylo, že naše ženy zatím, co šly pro další zboží, byly ostudného zatčení ušetřeny.

Co nás hřálo u srdce, že dav byl s námi. Již to nebyla neschopná lůza, stali se z nich bratří.

Pana Smetanu odvezli zřejmě na Pankrác a nás nechali povařit v cele předběžného zadržení na Bartolomějské. Naposled jsem zde byl v roce 84, kdy nás s Fandou Š. sebrali za nalévání alkoholu mladistvým. Copak jsme mohli vědět, že těm holkám nebylo ani šestnáct? Vypadaly zkušeně, což se poté, co nás pustili, také ukázalo. Tehdy to ještě dobře dopadlo, ale nyní?

V této době se lůze, která by si chtěla hrát na kapitalisty, nedostane odpuštění. Za nedovolené podnikání a krácení daně nám bylo souzeno pět let nepodmíněně. Soud proběhl ve zkráceném řízení. Teprve nyní máme možnost napsat tuto zprávu domů, informovat čtenáře a požádat helsinský výbor o lubrikační gel.

Naším zatčením jsme získali mandát, aby se jeden z nás stal prezidentem. Ten stávající takový mandát nemá a pochybuji, že jej bude mít ten příští.

Tak si nás pamatujte a zkuste nám někdy namalovat třeba jen oslí uši! My si vás už najdeme.

Nashledanou v lepších časech, až bude vládnout pravda a láska a já se Segim.

PS.: Tuším, že spíš Segi.
Jan Lněnička

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy