Trestní oznámení

neděle 18. březen 2012 17:50

Obvodnímu soudu pro Prahu 4 jsem podal trestní oznámení ve věci napadení Tukem a jeho usazování v záhybech mého těla a z toho plynoucích potencionálních zdravotních důvodů.

Nastal soudný den. Soudní síň byla nacpaná otylými lidmi jak dobře napěchovaná jitrnice. Na lavici obžalovaných dřepělo namísto obžalovaného Tuku symbolicky - Sádlo. Soudu předsedal Judr. Miroslav Pohanka.

Hned první den procesu obhájce Zbyšek Jelito žádal, aby trestní čin napadení byl docela zrušen. Soudce označil za podjatého a souzeného za nezpůsobilého k právním výkonům. Svou žádost odůvodnil tím, že obžalovaný Tuk žalobce nenapadá, nic mu neubírá, ale naopak jeho usazováním žalobce nabývá. Je tedy na svobodné vůli žalobce, zda zvolí zdravou životosprávu, nebo se bude obžalovaným cpát a tak jeho usazování podporovat. Dále tvrdil, že soudce Pohanka již ze samotného významu jeho jména, se mu jeví jako podjatý. Nakonec ukázal na měkce přilnuté Sádlo a řekl: „Vy si myslíte, že tahle dobrácká hromádka by mohla někomu o zlé vůli ublížit?“

Tak to mne dorazilo. Tak Tuk je nesvéprávný, soudce je podjatý a za to napadení si prý mohu sám. Obrátil jsem se k soudní stolici:

„Slavný soude, jak je možné, že až do 45. roku jsem s obžalovaným neměl co do činění. Postupně mne začal plíživě napadat a po padesátém roce věku zaútočil několikanásobnou silou. Prohlašuji, že jsem způsob životosprávy za ten čas nezměnil. Obžalovaný mne nalezl, tak říkajíc v nedbalkách, oslabeného a nepřipraveného vůči jeho promyšlenému ataku. Podtrhuji zde slovo promyšlený, neboť podobným způsobem napadá i mé vrstevníky a nejen je. Žaluji tedy zde přítomný Tuk nejen za sebe, ale i za tisíce lidí trpících depresemi, melancholií či jinými psychosomatickými problémy, že využívá jejich oslabené rozeznávací schopnosti. Svou vlezlou mastnotu promyšleně vnucuje pod falešným lákadlem úlevy do oslabených myslí potencionálních hostitelů. Stačí prý obalit si obžalovaným nervy a bude vám lépe. Sami všichni víme, jak jsou jeho sliby věrolomné. To, že soudce se jmenuje Pohanka je stejná shoda okolností jako to, že obhájce obžalovaného se jmenuje Jelito. Z těchto důvodů shledávám námitky obhajoby jako irelevantní.“

V soudní síni to souhlasně zamručelo.

Předseda soudu si vzal čas na rozmyšlenou. Po odmlce přehodnotil trestný čin obžalovaného Tuku jako stalking se sazbou od šesti měsíců do tří let. Ani s tím nebyla obhajoba spokojena.

Obhájce Judr. Jelito si vzal slovo:

„Prosím o předvolání korunního svědka obhajoby – ženu zde přítomného pana žalobce.“

V soudní síni to překvapeně zahučelo.

„Nechť předstoupí,“ potvrdil soudce.

Sádlo se na lavici škodolibě zavlnilo.

„Paní svědkyně, popište nám prosím stručně životosprávu pana žalobce.“

„On přes den skoro nejí a večer se hrozně nacpe, jeho tělo si dělá zásoby, a proto na sobě usazuje tuky.“

„A sportuje?“

„Občas.“

„Já děkuji paní svědkyni, prozatím mi to stačí.“

„Má něco žaloba?“ zeptal se soudce.

Vylétl jsem: „To snad není možné, to snad není možné. Dělal jsem to tak vždycky a nic. To on mě napadl,“ ukazoval jsem prstem na posměšně se vlnící Sádlo.

„Měl bys jíst zdravě,“ řekla žena starostlivě.

Jím, když mám všechno hotové. Když se najím, chce se mi spát. Lovci se před pronásledováním kořisti také nenacpali,“ bránil jsem se.

Postupně se ze mne, žalobce, stával obžalovaný.

„Žádám o liposukci a o umístění Tuku do věznice s ostrahou,“ hájil jsem se z posledních sil. Můj těřich i s obžalovaným se samým rozčílením otřásal.

Tlusťoši v soudní síni souhlasně bučeli.

Soudce třikrát klepl kladívkem: „Klid v soudní síni!“

Síň zmlkla.

„Soud se odročuje do druhého dne. Tento den soud vyřkne ortel.“


Den druhý. V soudní síni bylo cítit napětí. Otylci, novináři i zúčastnění čekali neklidně na výsledek procesu.

„Povstaňte,“ řekl soudce, „vyřknu ortel.“

„Obžalovaný Tuk je dle § 107 tr. zák. odst. Č. 5 vinen z trestného činu stalkerství.“

Tlusťoši se počali hlasitě radovat. Sádlo sklesle tálo.

„Klid prosím, nebo nechám vyklidit soudní síň!“ napomínal soudce přítomné.

„A odsuzuje se k trestu dvou let ve věznici s ostrahou nepodmíněně. Neboť obžalovaný Tuk je fyzicky přítomen v těle svého hostitele, pana žalobce, je nutné, aby shora zmíněný trest absolvovali společně. Tento rozsudek je neodvolatelný,“ uzavřel soudce jednání.

„A co liposukce?!“ vykřikl jsem zoufale.

Bylo pozdě. Soudce si sundával talár. Tlusťoši se kradmo vytráceli ze soudní síně. Sádlo se roztékalo po lavici obžalovaných. Byl konec.

Trest mi byl zkrácen na polovinu. Domů jsem se vrátil pohublý, leč má duše byla zlomena. Abych si ulevil, počal jsem podléhat věrolomným vábničkám prorostlého Bůčku.

Po půl roce se mi Bůček začal dostávat pod kůži.

Ne, žalovat ho nebudu.

I kdybych měl puknout!
Jan Lněnička

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy