Synové božští

středa 22. únor 2012 18:51

Kdo byli oni synové božští, kteří vcházeli k dcerám lidským, aby jim rodily potomky? A co se s nimi stalo?

Hned na začátku první knihy Mojžíšovy narazíme na shora uvedené nejasnosti. Bible o nich mlčí, avšak lidé, kteří bohužel pojedli ze stromu poznání se s tímto tajemstvím nemohou smířit. A tak i já, poznamenán dědičným hříchem, pustil jsem se do pátrání.

Nabízené odpovědi se však různí. Ekumenický překlad Bible hovoří o jakýchsi bohatýrech dávnověku, kteří vnikali k dcerám lidským, které jim rodily a vznikaly na zemi zrůdy. Jiné překlady hovoří o obrech. Další domněnka je, že snad šlo o anděly, jenže andělé, jak známo, jsou bezpohlavní. Snad by těmi syny mohli být andělé padlí? Luciferovi kumpáni, kteří zde na Zemi uspořádali bezuzdný mejdan se svolnými dcerami lidskými? Domnívám se, že filuta Lucifer by si jistě nalezl způsob, jak lidské dcery oplodnit. Přesto jde o pouhé dohady.

Zajímavé vysvětlení nabízí Erich von Däniken, který se nás na základě důkazů a srovnání snaží utvrdit v myšlence, že synové božští mohli být mimozemšťané, kteří sem občas zalétli kultivovat lidstvo svými poznatky a svým spermatem. Již to, že církev o jejich potomcích hovoří naopak jako o zrůdách, neboť pochopitelně nechce, aby pravda vyšla najevo, by mohla být dobrá stopa. Se vší úctou k Dänikenovi, však ne příliš dostatečně podložená.

Rozhodl jsem se, že musím uniknout zaběhnutým stereotypům a vydám se na autentická místa vzniku naší civilizace. A měl jsem štěstí! V Mezopotámii na levém břehu Tigridu nedaleko Aššuru jsem objevil hliněnou nádobu, ve které jsem ke svému překvapení nalezl svitky papyru. Zůstaly celkem neporušeny. Byly psány staromezopotámštinou, která se k mému úžasu velmi podobala staroslověnštině. Pomiňme nyní jaké převratné důsledky bude mít tento objev na pradávnou minulost lidstva a obraťme pozornost k předmětu mého bádání.

Z důvodu podobnosti se staroslověnštinou jsem mohl ihned přikročit k překladu. Po prvních řádcích jsem pochopil, že se jsem se takříkajíc trefil do černého. Narazil jsem na pramen, který se přímo týká mého pátrání. V kostce podám jeho obsah:

Archaický člověk se nalézal převážně na hmotné úrovni. Zápasil s jinými kmeny o území a kořist a právě v takovém stavu jej nalezli andělé. Rád bych upozornil, že slovo anděl má v tomto kontextu více významů a dá se překládat jako duchovní bytost, posel, božská bytost nebo zrůda (my se přidržíme slovního spojení - duchovní bytost). Tyto bytosti si vyhlédly lidské dcery, které oplodnily, aby jejich potomkům dodaly boží jiskry. Z nich se pak stávali šamani, proroci a kněží, jenž dodávali společnosti duchovní rozměr. Jak se společnost materializovala, boží jiskra se vytrácela, až téměř vymizela. Zbylo jen několik jedinců.

Pro plastičtější představu předestírám navíc stručný výtah tak, jak jsem jej aktualizoval pro naši dobu: „Země se nyní nachází v procesu materializace. To znamená, že božsky tvůrčí síla vniká stále hlouběji do hmoty a moc na Zemi přechází do rukou stále hmotnějších ras, které stály dříve pod vedením mas duchovních. Výše stojící rasa postupně vymírá. Stahuje se z hmoty na duchovní rovinu a ponechává lidstvo na celé věky o samotě, aby mohlo stoupat vzhůru svou vlastní silou.“

Jinak řečeno, sedm smrtelných hříchů vítězí nad sedmi ctnostmi. Spásání nad spasením. Pravda a láska prohrává se lží a nenávistí. Moudrost s blbostí. Jsme uvězněni v hmotě, ať už si říká trh nebo kapitalismus. Citlivější lidé na západě sahají po drogách, utápějí se v alkoholu, berou antidepresiva. Systém plodí démony a zrůdy převlečené za politiky, finančníky, manažery a licoměrné podnikatele. Daleko víc však trpí jih zeměkoule zmítaný hladomory, nemocemi a válkami. Lidé na celém světě postrádají smysl, schází jim boží jiskra.

Chceme-li, aby se svět změnil, musíme více než kdy jindy pátrat po jedincích, kteří jsou onou boží jiskrou obdařeni. Z toho důvodu jsem se rozhodl vzdát se pátrání po autentickém původu synů božských a zaměřil jsem se na objevení jejich plodů. Jedině oni mohou svým duchovním charismatem, vůlí a dobrotou obrodit materializované lidstvo.

Z podobnosti staroslověnštiny a mezopotámštiny jsem usoudil, že stopy by mohly vést na naše území. Po svém návratu jsem se poněkud zbrkle zaměřil na církve. Bohužel jsem nepochodil. Církve namísto pastorační činnosti dávají přednost handrkování se o majetek. I ony trpí nemocí naší doby. Přesto jsem byl přesvědčen, že se mé pátrání ubírá správným směrem.

Pomocí meditačních technik jsem se snažil očistit své myšlení spojením mozkových synapsí do stavu, kterému pracovně říkám celebrální singularita.

„Co když jsem onou osobou, v níž se nachází boží jiskra já?“ vyděsilo mne to. Singularita se rozpadla.

„Ne, můj úkol je nalézt onoho vyvoleného. Přijmout roli jakéhosi Jana Křtitele dnešní doby. Snad mě Livia…“ těkaly mé myšlenky.

„Počkat Livia…“ oslovilo mne krátké spojení.

„To snad ne!“

Ano, je neomylný, ale degraduje ho, že je ekonom a fanatický zastánce volného trhu. Na druhé straně z nedávné a dávné minulosti je známo, že reforem se může domoci ten, kdo se nachází v mocenské hierarchii co nejvýše. Andropov a Gorbačov stáli na vysokých postech KGB, mistr Eckhart byl nejvyšším inkvizitorem u Dominikánů. Myšlenka, že by pan prezident byl onou osobou, kterou hledám, se zdála být však příliš šílená. Něco mi zde nehrálo.

Spoléhaje na to, že má intuice je správná, ponořil jsem se znovu do svých myšlenek a prohraboval svůj archiv s přihlédnutím na Hrad a jeho okolí.

„Jeho okolí,“ svraštil jsem obočí, „k jeho okolí patří i lidé, jeho spolupracovníci!“

S vervou jsem se pustil do listování na internetu hledaje skrytou souvislost mezi Hradem a boží jiskrou. Tušil jsem, že jsem nablízku. Cosi jsem přehlížel. Možná slovo, slovo které by mne přimělo ke skutku.

Po vysilujícím pátrání jsem byl unaven, naladil jsem na radiu stanici Vltava, vážná hudba mne uklidňuje a podporuje koncentraci. Pohodlně jsem se usadil. Snad to byla boží vůle, neboť jako hlas z nebes byla z reproduktorů seslána tato slova: „Kreacionisté zásadně odmítají darwinismus…“

Vyskočili jsem z křesla a zařval: „Kreacionisté! To je to slovo!“

Ano, on to byl, kdo hájil tu myšlenku, že nepochází z opice, ale je stvořen Bohem. Byl vysmíván, darwinističtí žurnalisté a jiní svévolníci ho v tisku málem ukřižovali. Vždyť to bylo jasné od počátku. Nomen omen, samu myšlenku boží jiskry hájil poradce pana prezidenta Klause - Petr Hájek!

A jako hlas volajícího na poušti rozeslal jsem otevřený mail celému světu:
„Připravte cestu plodu božských synů,
vyrovnejte mu stezky!“

Za dveřmi slyším dusot okovaných bot rozezlených katanů a slouhů hmoty.

Můj život končí, já se však raduji.

Vyhlédnu kukátkem do chodby. Ne, nejsou to slouhové hmoty, je to něco horšího:

„Exekutoři!“

Před třemi lety jsem nezaplatil lístek ne tramvaj, teď mě jdou vybílit.

„A co je mi po majetku,“ říkám.

Mé hmotné tělo se ztrácí, stahuje se z hmoty na duchovní rovinu avšak já neponechávám lidstvo samo.

Svůj úkol jsem splnil.

Své role na scéně theatra mundi se ujímá:

Petr Hájek!
Jan Lněnička

J.H.Když myslíte.......19:1923.2.2012 19:19:14
jan lněničkaVeškerá fakta jsou pravdivá.17:2423.2.2012 17:24:47
J.H.To je ale vymaštěná pitomost,14:2823.2.2012 14:28:11

Počet příspěvků: 3, poslední 23.2.2012 19:19:14 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy