Vánoční rozjímání

čtvrtek 22. prosinec 2011 19:26

Letos již po padesáté hodím kapra zpátky do řeky, aby tam chcípl. Po padesáté neuvidím Ježíška, byť na něj jako vždy budu líčit důmyslné pastičky. A nesetkám se již s některými lidmi dobré vůle, i když obyvatelstva na této planetě přibývá.

Letošní Vánoce budou možná zahaleny smutkem nad odchodem prvního českého rock´n´rollového prezidenta Václava Havla a nejen jeho.

Tím prvním, kdo jej na cestě, odkud není návratu předběhl, byl jeho přítel Ivan Martin Jirous. Člověk, který zkurvil několik generací, jak sám říkal. Dost možná panu Václavovi drží místo v nějaké té nebeské Oáze, což je lokál na Smíchovském nádraží, kde měl Magor svoji kancelář. Výčepák mu dělal sekretářku.

Jako epilog k jeho úmrtí, bych mohl napsat, že kdo se s Magorem neožral, není opravdový notorik a kdo nečetl Magorovy Labutí písně je barbar. Test sobě ušitý na míru jsem zvládl – jsem notorik (pravda ve výslužbě) a nejsem barbar.

Ten druhý zesnulý, Václav Havel, byl v době předlistopadové symbolem odporu proti bolševické pitomosti. Úmyslně nepíši útlaku, neboť spíš než o útlak šlo o pocit šedivé beznaděje. Systému nikdo nevěřil, ale až na pár disidentů se proti němu nikdo neangažoval.

Situace se začala měnit v roce 1988. Desátého prosince tohoto roku se konalo první oficiální shromáždění nezávislých iniciativ u příležitosti Dne lidských práv. Tehdy jsem toho člověka, o němž jsem slýchával ze štvavých rozhlasových stanic, viděl poprvé. „Ty vole, Havel!“ valili jsme oči. Zřejmě zocelen vězeňskými podmínkami vypadal drsně. Kožená bunda, kuřácky drsný hlas a otevřená kritika režimu. Fakt zážitek. I kdyby nás všechny sebrali, stálo to za to.

I to se mi splnilo. O několik týdnů později začal Palachův týden. Lidé přestávali mít strach. A právě čtvrtý den demonstrací, byl to čtvrtek 19. ledna, jsem byl odlapen. V noci mne pustili. Přiznávám, že když k nám ve čtyři hodiny ráno přišli policajti s nějakou obsílkou od soudu, měl jsem pěkně stažený zadek. Na to, abych byl disidentem, jsem neměl náturu. Pokud jste dráždili režim, museli jste počítat s následky, ale pokud jste řádně vyvěšovali vlaječky, do ničeho jste se nemíchali, drželi hubu a krok, nepodepisovali žádné protistátní pamflety a mysleli jste si své, nechali vás na pokoji. Většina lidí to tak dělala, proto nehovořím o útlaku.

Ne všichni. My, kteří jsme chodili klubu Na Chmelnici, jezdili na zakázané koncerty, setkávali se v malostranských hospodách, jsme vymetali každou demonstraci. Bylo to nebezpečné a vzrušující, konečně se něco dělo. Současný newspeak by hovořil o adrenalinovém sportu. Pak to krachlo. V té velké euforii jsme si mysleli, že pravda a láska zvítězí. Nestalo se tak.

Nyní, pod knutou kapitalismu, spásonosného trhu a exekutorů si můžu společně s bezdomovci a nezaměstnanými leda drbat palici. Kdybych to byl býval věděl, co nastane za pár let, tak bych tam byl nechodil. Trpělivě bych čekal, až se komunisté umoudří a nastane socialismus s lidskou tváří.

Mohl za to Havel? Domnívám se, že není těžké odpovědět, proč se jeho vize o uspořádání spravedlivé společnosti, tak jak je vykreslil v Dálkovém výslechu, nenaplnily. Mnoho lidí, kteří těmto vizím věřili bylo zklamáno. Patřil jsem k nim. Byl kritizován za kompromisy, které dělal při jednání s komunisty. Bylo mu spíláno, že svou mravní silou nějakým způsobem nezadržel šílený nápor trhu bez přívlastků, privatizace bez zákona, podnikatelů bez skrupulí.

A šlo to vůbec? Pokud si přečtete jakési pokračování Dálkového výslechu, knihu rozhovorů Prosím stručně, zjistíte, že manévrovací schopnosti prezidenta nejsou na takové úrovni, aby mohly zastavit bezpráví a podvody, které s sebou ekonomická lobby pod hlavičkou transformace přinesla. Bohužel, v naší zemi má prezident vliv, ale postrádá moc. Nač ho tedy volit?

Ostatně můžeme se podívat vedle, do Polska. Solidarita, která byla mnohem bojovnější, ve svých plánech doufala, že zavede dělnická družstva a uchová ze socialismu to dobré. Ó jak se mýlila! Zadlužené Polsko potřebovalo půjčku od MMF. A ten nařídil privatizaci, tržní hospodářství, deregulaci a ještě více deregulace. A Polsko bylo i se svým sociálnem v loji. Teď se totéž děje u nás. Ač eurohujer, nepůjčil bych této zločinné organizaci ani korunu. Raději bych je předal Řekům, ať je o siestě prochlastají.

Proč o tom píšu. Jednak bych rád řekl, že vinit Václava Havla jako původce všeho porevolučního zla je scestné a jednak mi vadí některé výlevy připrdlého čecháčkovství, které se na blogu a v diskuzích objevují. Snad si někteří mysleli, že Havel byl spasitel, a tak měl na svá bedra vzít jejich osobní trable, společenské neúspěchy a zklamání. Možná je těm, kteří tyto příspěvky píší, líto, že nevstoupí do dějin a ani je nepovezou na lafetě. Možná, a to si myslím nejvíce, kydáním špíny a pomluv na sebe chtějí upozornit. Tváří v tvář smrti jim chybí pokora a nedostává se jim kulturnosti.

Málo platné, kultura a humanita má na dobré ovzduší ve společnosti velký vliv. Ti, kteří považují humanitní obory za zbytečnost a jakýsi přívažek oborů speciálních, se mýlí. Pouhá specializace dělá z lidí fachidioty. A těch je kolem nás dost. Stálo by za to ve školách namísto sexuální výchovy, o které se děti dovědí od starších spolužáků nebo z pornostránek na internetu, vyučovat etiku. Jestli by to pomohlo, nevím. Ale v dobách, kdy platí pouze ostré lokty, v poslaneckých lavicích sedí takové monstrum jako paní Řápková a lhát i krást se vyplácí, by se takový projekt mohl do budoucna vyplatit.

Ono slušnosti je vůbec málo. V dobách, kdy se nejvíce hledí na výkon a maximalizaci zisku, není divu. Ekonomika redukovala člověka na lidský zdroj. Zdroje bývají nepotřebné nebo přebytečné, pro toho, kdo rozhoduje pak není těžké se ho zbavit. Na druhé straně ani nedostatek peněz na ušlechtilosti nepřidá. To, že chudoba cti netratí si vymysleli ti, kdo mají prachy.

Můžeme očekávat, že naši multimilionáři, kteří vlastní zhruba tolik, kolik činí náš státní dluh, se dobrovolně svých podivně nabytých peněz zbaví? To sotva.

Snad můžeme apelovat na jejich solidaritu, ale především bychom se měli snažit, abychom žili ve slušné společnosti. To, že vnější podmínky mají vliv na duševní rozpoložení a celý život člověka, věděl již Marx. Zda bude nutné pro ozdravění celé společnosti měnit i její systém, to též nevím. Slušná společnost se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o ty nejslabší.

Náš stát to z mnoha důvodů nejen nedokáže, ale nemá ani vůli to řešit. Prý je to nemožné, nejsou peníze.

K odkazům Václava Havla patří i tvrzení, že politika může být i uměním nemožného.

A i když situace vypadá nyní beznadějně, to vypadala na konci 70. let také, bylo by dobré, aby si slušní lidé na pozadí skonu prvního českého rock´n´rollového prezidenta uvědomili, že by si ani od současných mocných neměli nechat kálet na hlavu.

„Naše země nevzkvétá,“ řekl ve svém prvním novoročním projevu Václav Havel, týmiž slovy uvedl své kázání i Tomáš Halík při úterním rekviem.

Kromě pravdivého pojmenování skutečnosti nám pan Václav svým životem také připomněl, že to, co vypadá na první pohled jako předem ztracené, dá se vyhrát.

A tak ani vize spravedlivé společnosti nemusí být neuskutečnitelná.

„Kdyby vrcholem našeho života měli být finančníci a nesvědomití zbohatlíci, pak nevím, proč žili lidé jako Hus, Komenský či Masaryk.“ Milan Machovec

Dodejme, i Václav Havel.

Pěkné Vánoce
Jan Lněnička

ViktorVážený pane Lněničko,12:0023.12.2011 12:00:30
Jan LněničkaTest jsem si udělal na míru,10:3423.12.2011 10:34:00
Jirka B.Notorik nejsem a jsem tomu rád08:3923.12.2011 8:39:06
josef hejnaZvykl jsem si číst vás pravidelně.23:3022.12.2011 23:30:02
Marek TrizuljakHezký článek22:2922.12.2011 22:29:33

Počet příspěvků: 5, poslední 23.12.2011 12:00:30 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy