Restaurace IV. cenové skupiny

pátek 4. listopad 2011 20:00

Jedová chýše, matka všech putik

Když jsem jako alkáč chlastal… Krátká procházka po děsivých putykách.

Kouřmo, umakartové stoly, umakartová čela, kořalové, rumové mařeny, přetékající popelníky, pivo na stojáka, neprůhledná okna, před nimiž vlají nikdy neprané zažloutlé záclony, naturalistické barvy stěn s obrazy temnými jak od Marolda, na hajzlíku puch a ve žlábku nablito, zbytečný větrák zoufale hučí do hučícího davu a namísto oltáře výčepní stolice, z níž nevrlý výčepní točí do umaštěných půllitrů nektar náš nebeský.

Za úvodní iniciaci do restaurací čtvrté cenové skupiny vděčím otci. Před dávnými a dávnými časy mne zavedl do Žumpy, tak se tomu lokálu říkalo. Svatostánek se nacházel na Plzeňské ulici nedaleko od Anděla. Ta hospoda už tam není, všechny domy byly zbourány a nahrazeny moderní hamburgerovou architekturou. Matně si vybavuji mlhavé ovzduší, kterým problikávaly postavy stojící u umakartových pultů a popíjející zlatavý mok. Většinou dělníci z Tatrovky, Motorletu, ZPA Jinonice, ale prý sem chodil i Franta Towen, tanečník, choreograf a hlavně stepař. Jak se mu v tomto přelidněném prostoru dařilo předvádět své umění, nevím. Tatínek ho však viděl a tatínek všechno ví.

Ke Smíchovu patří samozřejmě restaurace U Tatrovky. Otevíralo se záhy po kuropění. Nyní je tato hospoda předělaná na téměř hogo-fogo lokál. Také se jinak jmenuje. Kam zmizely kóje zbudované na způsob nádražních sedaček? Vepředu bylo pivo na stojáka a vzadu seděli nacamraní týpkové, které nebylo radno obtěžovat. Pamatuji se na dlouhovlasého „chlapce“, který neříkal nic jiného než „vuz“. Přinesli pivo, řekl vuz, odnesli prázdný půllitr, řekl opět vuz, říkal to i v mezičase. Jestli to bylo těmi sedačkami? V každém případě byl na marast. Vuz.

Kromě hospody U Tatrovky se sluší připomenout též restaurant U váhy. Byly doby, kdy sem chodili po ránu popeláři. Velmi, velmi časně zde otevírali, hrávalo se tu prý od rána na harmoniku. Bývávalo. Má paměť u obojích lokálů však spadá na otevíračku v době pozdější. Totéž se dá říci i o restauraci na druhém břehu Vltavy, jež zvala se U Kalendů. Vladimír Mišík o ní kolikrát snivě vyprávěl.

Zajímavé na těchto hospodách je, že i po rekonstrukci mají tendenci se navracet do původního stavu. Snad zde platí zákon hospodské entropie. To je případ slavného Brigeta baru na Žižkově u nákladového nádraží nebo restauračky U zeleného stromu v Dlouhé ulici. Častěji bývají tyto podniky na periférii. Klasickým případem budiž restaurant Bratislava Na Harfě. Naproti ní pak býval „bufáč“, který měl specifické jméno, jež mu dal lid, na něž si ale zaboha nemohu vzpomenout.

Umístění na periférii však nebývá pravidlem. kdo si vzpomene na hospodu U půjčovny ve stejnojmenné ulici, ví, že kdo tam vešel ocitl se na správném proudném místě v jakoukoliv dobu. Své kouzlo má i Branický sklípek ve Vodičkově ulici. Myslím výčep, kde jsem často vídával herce Karla Augustu, který rozkládal rukama a historkami z natáčení bavil svou obdivovatelskou klaku.

Pod Karlínským viaduktem se nachází restaurace U Fandy. Dá se říci, že zmiňovaný lokál U zeleného stromu je proti ní restaurant první cenové skupiny. Slušný člověk by se sem bál vstoupit. Naštěstí jsem se svými kolegy podlaháři měl pro strach uděláno. Neodradil nás ani vzduch s nímž by i Ostraváci měli potíže. Krom dvou nacamraných zoufalců zde bylo prázdno. Na podlaze můj profesionální zájem zaujalo zduřelé lino neurčité barvy. Věru, nechtěl bych zde pokládat novou podlahovou krytinu. Odulý výčepní se zarudlým flekatým obličejem od zničených jater a laloky pod očima od prolitých ledvin se k nám na svých napuchlých nohách přišoural. To přízračné prostředí s mátožným číšníkem připomínalo místo, kde se schází zombie. Po pár rumech jsme takovými zombiími byli i my. A já tehdy namísto koncertu vážné hudby, na který jsem měl jít s maminkou mé tehdejší partnerky, dostal jsem se do izbičky pre opilcov. Kdykoliv jedu kolem, obestírají mne děsivé pocity jako Erinye Persea.

Na závěr krátké procházky po děsivých putykách jsem si nechal obskurní lokál, který snad neměl ani jméno. Nacházel se nedaleko východu z metra na stanici Dejvická v pozemních prostorách bývalých veřejných záchodků. Dá se říci, že po několika schodech do nitra země jako bych vstoupil do lůna pekelného. Pár zoufalých žárovek sotva osvětlovalo toto alkoholické inferno. V sedm hodin ráno tu bylo doslova našlapáno. Mátožné postavy zde popíjely své soupravičky – pivo s rumem. Za mihotavými světly hracích automatů postávali zoufalci, kteří utápěli své životy v marné naději na výhru. A Satan se smál. Ne, to nebylo prostředí pro Mirka Dušína. Snad starý Dostojevskij by zde mohl napsat svůj román Na dně.
Sám jsem naň klesal.

Pravda je, že tyto děsivé lokály uražených a ponížených jsem navštěvoval letmo a zběžně. Odbyl jsem si tam své, doplnil hladinku a mazal pryč. Mým domovem bývaly spíše hospůdky malostranské se specificky prolnutým sociálním prostředím, které v dnešní době pomatených team buildingů a rozdělení obyvatelstva na ty co na to mají a na ty druhé (socky), zaniká. Ale co nezaniká?

Nezaniká ponurost existencí štamgastů zaplivaných putyk a hostinců. Stále bude trvat životní beznaděj těch, kterým život rozdal karty na betla. Těch, kteří unikají před životem do nicoty zakouřených doupat, aby si na chvíli dopřáli nirvány, než opět sestoupí do děsivých tenat alkoholického utrpení.

Peklo nedá zaniknout potomkům slavných Jedových chýší.

Kdo pil umřel, kdo nepil umřel taky.
Jan Lněnička

jan lněničkaMáte pravdu,12:427.11.2011 12:42:16
Lída V."Na dně"10:547.11.2011 10:54:48
trcalek karelNa dně10:487.11.2011 10:48:50
Jirka B.Jste na omylu, Lído V.07:587.11.2011 7:58:31
Lída V."Josef"???00:287.11.2011 0:28:16
JosefMám správný dojem,23:116.11.2011 23:11:04
jan lněničkaDěkuji za ohlasy,11:196.11.2011 11:19:54
HankaDíky za vzpomínky...01:306.11.2011 1:30:57
Honza Marek, KanadaPane Jirasek01:116.11.2011 1:11:29
Lída V.Jirko B.,23:335.11.2011 23:33:36
josef hejnaSympatický text.19:105.11.2011 19:10:09
janvarguličAbstinent nejsem..14:105.11.2011 14:10:35
ViktorNic v e zlém…10:375.11.2011 10:37:17
NaďaMoc pěkný článek10:355.11.2011 10:35:00
Milan JirásekHezké dopoledne.10:035.11.2011 10:03:44

Počet příspěvků: 19, poslední 9.11.2011 0:34:09 Zobrazuji posledních 19 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy