Žiji kulturně

neděle 28. srpen 2011 19:22

V koptipu na místě Gagarina

Minulý týden jsem byl v Krumlově na tom „placatym dominu“, jak já srandovně přezdívám Placida Dominga. Řval jako tur, tak jsem se přidal. „Honzo ty ne,“ říká vždycky žena, když zpívám s sebou. Ale nemohl jsem si pomoct. Tak jsme hulákali oba. Nevím, co Domingo, ale já byl se svým výkonem spokojen.

Řvali jsme tak, že se za chvíli přiřítili ekologové od Ptačího potoka, že prý plašíme skřivany. Také divákům se mé hlasové variace na Domingův zpěv zřejmě nelíbily. Přitom zpívám trojhlasně! Po malé strkanici mne pořadatelská služba vyvedla. Marně jsem pořadatelům vysvětloval, že když jsem byl na Kabátech, tak tam takto řvali všichni. Vůbec na mé námitky nereagovali a táhli mne dál. No nic, vnucovat se nebudu. Bez mých osvěžujících hlasových kreací neměl koncert žádnou šťávu.

Po nepovedeném Placidově koncertě jsem sáhl po knize Ivana Klímy Poslední stupeň důvěrnosti. Bohužel kniha není vůbec trendy. Mladý evangelický farář je nevěrný své ženě a má z toho jak se říká ouskřele. Dokonce ztrácí víru. Se svou milenkou si píší dlouhé zamilované dopisy. Klíma je úplně mimo mísu. V dnešní době, kdy v českých filmech šuká kámen cihlu a v pánaboha nikdo nevěří, je to spíše sci-fi. Já bych to měl vyřešený hned. Holky bych pozval na svingers párty a místo boha bych nabízel třeba vijágru. A hotovka.

Jinak mám Ivana Klímu rád. Na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě vyhodnotil moji povídku jako druhou nejlepší, takže jsem vyhrál zájezd pro dva do Chorvatska. Chorvatům jsem tvrdil, že jsem vizážista a že být „in“ znamená kraťasy a ponožky v sandálech. Tahle moje novinka překračující veškerá módní tabu se ujala až na Zélandu. Teď připravuji novou variaci bez kraťasů - jen v ponožkách.

Jsem–li u knih. Četl jsem dvě knihy o Mašínech. Ota Rambousek – Jenom ne strach. Dost dobrá kovbojka, čte se jedním dechem. Tu druhou knihu napsal Jan Novák a jmenuje se Zatím dobrý, přitom je to blbý. Líčení ve stylu bolševické agitky, jenže je to o Mašínech. Novák mě do Chorvatska neposlal, tu jeho knihu jsem nedočetl. Klímu dočtu.

Asi takhle. Činy těch kluků racionálně chápu, ale lidsky je to, jak by řekl bývalý náčelník ODS Topolánek Velká gule, shit. Ostatně, nezasloužil bych si i já nějaké vyznamenání? Například jsem až do dob své abstinence vypil bazény piva. Nemohl bych od ministra zemědělství dostat vyznamenání Zlaté pípy?

Jak jsem psal, s vědou jsem skončil. Ale nedá mi to. Zašel jsem do Štefánkovy hvězdárny. Astronomům se dá jakž takž věřit, ti nejsou jako ti kvantoví fyzici, kteří vám tvrdí, že kočka v krabici je nebo není mrtvá. To jsou podvodníci. Astronomové mají dalekohled a koukají na hvězdy, nebo v jako v případě naší návštěvy ve dne byl namířen na Petřínskou rozhlednu. Takový dalekohled bych si přál. Koukal bych v noci na oblohu a ve dne na holky. Samozřejmě potají.

Krom dalekohledu mají na Štefánkově hvězdárně panely s grafickou animací třeba gama záblesku, nebo se tam honí dva bílí trpaslíci a vznikne neutronová hvězda a pak se zas honí ty dvě neutronové hvězdy vznikne černá díra. Spoustu takových zázraků člověk může vidět. Jen s tou temnou hmotou si stále nevím rady. Já mám dojem, že do této teorie je uvrtali kvantoví fyzici, aby z astrofyziků udělali pitomce. Protože kdyby nějaká taková hmota byla, museli by jí tím dalekohledem už dávno zahlédnout. Nebo by se s ní setkali kosmonauti.

Jsme–li u kosmonautů, úplně největší zážitek z hvězdárny byla maketa kabiny kosmické lodi Vostok 1, co v ní letěl Gagarin. Jářku, ta byla maličká. Sotva jsem se do ní vtěsnal, a to jsem neměl skafandr. Ale kdyby mne tam posadili, stejně bych se prolétl. Co je to stísněná kabina kosmické lodi proti rannímu cestování autobusem č.137 z Náměstí míru na Vidouli v sedmdesátých letech. Jsme čím dál více rozmazlení. Nakonec přijdou Číňané a všechny nás převálcují.

Nevadí, čínské umění a filosofii mám rád.

Například kung pao.
Jan Lněnička

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy