Ako sa žije Maďarom na Slovensku

středa 20. červenec 2011 18:47

kostel v Salibách

Mluví se zde maďarsky, nápisy jsou dvojjazyčné, lidé se tu koupou v teplé minerálce a zdraví se jó napot. V některých rodinách vládne matriarchát.

Aspoň v těch končinách, kde jsme byli. Tedy v Alsószeli slovensky v Dolné Saliby, kterážto ves se nachází nedaleko Galanty. Ano, té Galanty, v níž se den před naším odjezdem střílelo panzerfaustem na obrněný vůz. Dokonce jsem viděl i místo, kde k boji došlo.

Na Slovensko se mi příliš nechtělo. Nachází se zde příbuzenstvo mé ženy ze strany jejího otce a já si tak připadal jako opičák, který má být vystaven kritice a posměchu lidí, které neznám a vůbec nevím, o čem s nimi mluvit a navíc neumím maďarsky. Pro mne introverta a starého nerudného jezevce - průda. Ale i u nás doma vládne matriarchát. A tak jsem musel jet. Výlet jsem pojal vědecky jako terénní průzkum dle antropologa Bronislava Malinovského.

Jel jsem placatou zemí z Bratislavy do Galanty. Vlak byl počmáraný a na zastávce v Ivanke při Dunaji bylo napsáno, že Spartak sú kokoti. Ať žije Slovan! Domyslel jsem si, že je míněn kdysi slavný klub Spartak Trnava – bílí andeli. Teď jsou ve slovenské lize třetí. Po cestě jsme míjeli továrny v ruinách jako u nás a Slnečné jazerá, která u nás nejsou. V dáli na horizontu se povalovaly Karpaty.

Čím více jsme se vzdalovali od Bratislavy, tím víc to zde vypadalo jako v Maďarsku. Většinou nízké domky se žaluziemi obklopené zahrádkami s bujnou vegetací. Papriky, rajčata, dýně, melouny a samozřejmě broskve a meruňky. V každém domečku naleznete nějaký ten demižón pořádně silné barack pálinky, anóbrž broskvovice. Jakožto abstinující kořala jsem měl obavy, aby mě nenutili koštovat.

Dorazili jsme do Galanty, kde na nás čekala Erzsi néni - teta Erszi. V maďarštině se říká Erzsi teta, Arpád báczi – Arpád strejda, nebo Bende micuš, což je Benda kocour. Překřtil jsem ho na Bomba micuš.

Slovenští Maďaři si zásadně nedávají slovenská jména. Žádný Jožo, Fero, Paľo, ale Attila, Arpád, Laczo, Dezider (Aty, Árpy, Laci, Dezsö). A tak se jednou stalo, že má malá neteř Tonička překřtila svého dědu Dezidera na Buldozera. Svými jmény se tak vracejí až k samému Arpádovi. V roce 896 se stal Arpád vládcem kmenů a vojvodou hlavního staromaďarského kmene. Byl zakladatelem dynastie Arpádovců, která vládla Uhersku od doby Arpáda do roku 1301. A dokonce ještě dál až k samému Attilovi nejmocnějšímu králi hunské říše.

Erszi teta má tak muže i syny slavných jmen – Arpád manžel a Arpád syn, druhý syn se jmenuje Attila, avšak při hlasování o rodinných záležitostech si ponechává i jejich hlasy, a tak má právo „demokraticky“ rozhodovat podle svého. Odtud zmíněný matriarchát. Nepanuje všude. U Gabi tety se svět řídí podle muže. László je drsný gazda, který má vše pod kontrolou. Zajímavé bylo, že jediná maďarská umělkyně žijící v Praze a s níž jsem se kdysi setkal, houslistka Agens Kutas, je dcerou jeho nejlepšího přítele z mládí, kdy žil v Budapešti. Synchronicita?

László též hovořil o Bratislavě, v níž za první republiky prý žádného Slováka nebylo. Žili zde nejvíce Němci pro které to byl Pressburg, česky Prešburk, nebo Maďaři, kteří jí říkali Pozsony a pochopitelně Židi. O Slovácích hovořil jako o xenofobním národu.

Starší generace Maďarů žijící na Slovensku má skutečně pestré osudy. Díky válce se stěhovali do Budapešti, kde zažili nálety. Po válce uzavřela tehdejší československá vláda s maďarskou vládou dohodu o tzv."výměně obyvatelstva", při které se jakýkoliv příslušník slovenské menšiny v Maďarsku mohl přestěhovat do ČSR a za něj byl vystěhován do Maďarska jeden příslušník maďarské menšiny na Slovensku. Na základě této dohody bylo odsunuto do Maďarska 90 000 slovenských Maďarů. Zkrátka guláš. Politika a politici dokáží zamotat lidskými životy neúrekom.

O tom, že politici byli jsou a asi budou psychopati svědčí jen malá drobnost - rozdělení koupaliště v Diakovcích. Ano toho koupaliště, kde prýští teplá minerálka. Kdysi existovalo pouze jedno kúpalisko. Nyní po rozdělení krajů jsou dvě, mezi nimi je plot, který vyznačuje hranice okresu i kraje. Takže koupaliště v Horných Salibách, které patří do okresu Galanta kraje Trnavského se nachází vedle koupaliště v Diakovcích jež přináleží okresu Šaĺa kraje Nitranského.

K termálním pramenům se váže pověst. Slyšel jsem ji několikrát. V padesátých letech chlapi hledali ropu a navrtali se do země. Ze země začala prýštit namísto černého zlata teplá minerálka. Vrt uzavřeli. Asi špatně, protože tam vzniklo bahnisko, do kterého se revmatické baby chodily válet. Prý to pomáhalo. Pak udělali jezero, pak to oplotili a udělali bazén a nyní je na straně Horných Salib areál s rehabilitačním střediskem. Na straně Diakovec jsou chatky pro rekreanty. Vyzkoušeli jsme obě destinace a je tam báječně.

Další, koho politika spláchla, byl nejbohatší sedlák ve vesnici. O tom se povídá, že aby dal na odiv své bohatství, nechal si odlít podle někoho dvanáct jiný říká dvacet osm býků ze zlata. Komunisté mu jeho bohatství sebrali. Dům mu kupodivu nechali. Sedlák se oběsil a v domě přežívala jeho dcera. V dobách největší slávy svého otce se s nikým nebavila, nikdo pro ní nebyl dost na úrovni. Po združstevnění se naopak nikdo nebavil s ní. Zůstala celý život sama, zapšklá stará pana, v chátrajícím stavení. Hloupý osud. Kam se odešli pást zlatí býčci, nevím.

Pracovních příležitostí je zde málo. Pokud nejezdíte s kombajnem jako jeden z Attilů, musíte za prací 80 kilometrů do Bratislavy, nebo jste na podpoře. Pro Erzsiny syny, absolventy humanitních oborů, není uplatnění žádné. Takže muzikolog Arpád se pokouší o truhlařinu a Attila vypomáhá na místním okresním výboru a učí se korejsky pro jakousi továrnu, kde by mohl pracovat jako překladatel.

Ani nevím, zda je zde dráž než v Čechách, mnoho jsme neutratili. Jsa zváni do jednotlivých domácností na obědy i večeře, byli jsme jak na krmníku. Dokonce i ryby na rožni jsme ochutnali. Alsószeli byla totiž původně rybářská vesnice, však má také proutěnou vrš na erbu. A toho ovoce! V životě jsem toho tolik nesnědl, tomu tekutému jsem se naštěstí vyhnul.

Jako velké finále jsem si nechal rétes. Rétes je tažený závin. Zde opět nastupuje Erzsi teta. Jemně propracované těstíčko rozestře po stole na ubrus a pak na něj nakydá dle vlastní fantazie, například brambory, třešně, mák, zelí nebo nakrouhaná jablka a posype pepřem, solí, kmínem, vanilkovým cukrem, skořicí, dle gusta. Uvedené ingredience se nedávají dohromady, nýbrž podle druhů rétese. Na rétes s bramborami nesypeme vanilkový cukr, tam patří pepř a sůl. Celé se to pak pomocí ubrusu zavine, nakrájí na plech a dá péci do trouby. Tři druhy jsme měli. Jeden lepší než druhý. Dobre bolo.

Z mého terénního průzkumu tedy vyplývá, že lépe než Maďarům na Slovensku se zde žije Čechům, kteří tu mají příbuzné. Abych svou teorii potvrdil a cele vyhověl Malinovského vědeckým metodám, rozhodl jsem se, že se odstěhuji na celý jeden rok do Alsószeli a nechám se zde živit.

Zbývá než říci: „Viszontlátásra – nashledanou v příštím roce.“
Jan Lněnička

Erzsebet Varjú - to je celé moje menoAko sa žije Maďarom na Slovensku20:3916.8.2011 20:39:37
Erzsebet VarjúAko sa žije Maďarom na Slovensku20:3516.8.2011 20:35:15
hankaRyba a host...?02:071.8.2011 2:07:47
jan lněničkaMnooo Maďaři12:0821.7.2011 12:08:18
JKtendencne a skreslene12:0721.7.2011 12:07:45
Honza Marek, KanadaMadari01:3521.7.2011 1:35:36
NaďaMnooooo22:4720.7.2011 22:47:13

Počet příspěvků: 7, poslední 16.8.2011 20:39:37 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy