Neandrtálci na Šumavě

sobota 19. březen 2011 15:48

Tým nezaměstnaných egyptologů objevil v šumavských hvozdech skupinu dosud žijících lidí z rodu Homo sapiens neanderthalensis.

„O té partě rusovlasých individuí jsme si nejprve mysleli, že se jedná o tlupu rakouských protiatomových aktivistů. Profesor Bárta je tipoval na přivazující se ekologické teroristy v pohotovosti. Jeden z kolegů dokonce tvrdil, že se jedná o děti Ozzy Osbourna. I když jsme se mu smáli, byl z nás nejblíže. Inu taková je věda - plná paradoxů.“ přibližuje určení nálezu egyptoložka profesorka Holá – Fousek.

„Když jsme se dostali na vzdálenost několika metrů, bylo jasné, že se jedná o poslední neandrtálce v Čechách a možná i na světě,“ vypravuje profesorka Holá - Fousek a pokračuje, „Snažili jsme se s nimi navázat kontakt, ale jsou neobyčejně plaší a navíc využili své duchovní energie, aby nás paralyzovali. Jakousi vnitřní silou nás natolik zastrašili, že jsme upadli do stavu stuporu, což je u lidského druhu stav krajně nepravděpodobný. Než jsme se probrali, byli pryč.“

Tyto informace jsem se dočetl v albánské mutaci časopisu Readers digest.

Intuitivně jsem nahlédl do stránek Ministerstva zemědělství. Nic zvláštního. Zkusil jsem hacknout do jejich interních zpráv. A hrůzou jsem vyvalil oči: „Dlouhodobý strategický plán na vykácení Šumavy.“ Podepsán Jan Stránský. Tak to byla bomba.

Bylo mi jasné, že musím předejít tragédii a okamžitě jsem se na Šumavu rozjel.

S sebou jsem vzal svého dlouhosrstého jezevčíka. Ve vlaku jsem z něho udělal krátkosrstého a polepil se jeho zrzavými chlupy, aby mne člověk neandrtálský mezi sebe přijal.

Již z přednášek duchovního znalce starověkých kultur a předního metafyzika Roberta Nového jsem věděl, že člověk neandrtálský byl na daleko vyšší duchovní úrovni než dnešní člověk, který si říká dvakrát rozumný. Měl by se jmenovat spíš dvakrát agresivní. Naše agresivita zahubila tisíce druhů na této planetě a je možné, že nakonec vyhubí i nás. Zbývá jediná naděje: my, vyšší duchovní bytosti bychom se měli tak jako neandrtálci skrýt v lesích a přečkat tuto hloupou a nesmyslnou civilizaci materiálního fetišismu.

Neandrtálce jsem díky své jisté předjímavosti a stopařským schopnostem jezevčíka našel po dvou dnech bloudění šumavskými hvozdy. Díky své duchovní povaze jsem s nimi našel společnou řeč. Domlouvali jsme se telepaticky. Tito lesní lidé zabrousili do takových hloubek co se týče smyslu života a celého jsoucna, že veškerá naše filosofie jakoby se zastavila na prvním stupínku. Jediného filosofa, kterého uznávali, byl Egon Bondy.

Jejich společenství bylo plné milosti a harmonie. Občas se servali. Živili se kůrovcem, kterého zde chovali pro svoji potřebu. Velice se smáli snahám lesníků o vyhubení tohoto životodárného tvora. „To se jim asi nepovede,“ říkali a ukazovali na kůrovcovou líheň v dutině silné sekvoje. „Nechval dne před večerem,“ varoval jsem je.

V naší rajské duchovní tlupě se začaly dít podivné věci. Ztratil se mi jezevčík a já se zamiloval do jedné krásné rusovlásky. Jmenovala se Joana. Ale to by nebylo ještě nic divného, horší bylo, že jsem okolo našich kůrovcových lovišť našel dvě zašlápnuté startky.

„Stránský!“ blesklo mi hlavou. Zasvěcení možná vědí, že bývalý premiér a nynější Král Šumavy kouří strartky. „Je zle!“ oznámil jsem tlupě, „muži s pilami se blíží, za nimi přijdou i muži a ženy na lyžích. A nakonec vám tu postaví vlek a přijede i Nejvyšší Sjezdař!“ varoval jsem znovu.

Neandrtálci byli neústupní a rozhodli se hájit své teritorium, na kterém žili tisíce let před Klausem. Věřili své duchovní energii. Věřili v spravedlnost universa. Chtěl jsem zachránit aspoň svou Joanu, přemlouval jsem ji, aby se mnou uprchla hlouběji do lesů. Marně. Chtěla zůstat se svými.

Pak přišli. Sekyry, pily, těžké těžební stroje. A navíc! Pesticidy a Dřevěná kniha. Ano, pesticidy a Dřevěná kniha naše mírumilovné a harmonické společenství doslova paralyzovaly. Duchovní energie proti drakonickému antienviromentalismu neměla šanci.

Ozbrojení jezdci z Apokalypsy kosili stromy, které padaly jako podťaté na znehybnělá těla mých neandrtálských bratří. Mou milovanou Joanu přejel bagr. Zda se někomu podařilo uniknout, nevím. Znovu jsem se přesvědčil, že člověk se ukázal jako zhoubný nádor na tváři Země. Ztratil jsem vědomí.

Probral jsem se na traumatologickém oddělení v Praze - Krči. V bezvědomí jsem by prý asi šest měsíců. Zmatené myšlenky vířily mou hlavou nemohouc najít logický soulad. Asi po čtrnácti dnech po mém probuzení z komatu jsem si došel pro noviny. Byl na nich titulek „Nejvyšší Sjezdař lyžoval na Šumavě“ a pod ním obrázek místa, které mi bylo povědomé.

Vyjasnilo se mi. Milost a Harmonie byly sešrotovány v drtičce na dřevo.

O něco později psali:

„Situace v Egyptě se uklidňuje. Vědci se vracejí.“

„Hrozba kůrovce na Šumavě stále trvá.“

Ty zprávy dávají naději, že neandrtálec nevyhynul.

Otevřel jsem si krabičku startek a šel jsem si zakouřit na balkón.

Plánuji atentát.
Jan Lněnička

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy