Jsem starý zapšklý páprda

sobota 19. březen 2011 13:31

Nic mi není recht. „Až budeš starej dědek, budeš vztekle mlátit hůlčičkou o zem a nadávat na mladé,“ říkají mi doma. To dělám už teď.

Loni jsem na blogu napsal článek „Dnešní době nerozumím“, to byly ještě doby, kdy jsem se i přes pokročilého alzheimera snažil tuto dobu pochopit. Nyní již se nesnažím ani o to.

Prý mám změnit zaměstnání, abych neměl ty bolševický kecy, mi také říkají. Jenže co dělat? Vším čím jsem byl, byl jsem nerad. Teď už to měnit nebudu. Ano, rád bych pracoval jako degustátor v pivovaru, ale tato práce je mi jako alkoholikovi zapovězena. Pak nemám být zapšklý. Nebo alespoň degustovat jídla v nejlepších restauracích. Chuťové buňky mi ještě neodumřely, ale co je mi to platné, když nevím, jak se k takové práci dostat. K tomu se dostanou jen vyvolení, kteří se k tomu umějí dostat. Já kvůli tomu nikomu do zadku nebo bůhvíkam nepolezu! Já ne! Na to jsem příliš hrdý.

Také bych mohl pokusit změnit svět k lepšímu, jenže lidi mi jsou protivní. Takže proč? Mohl bych též změnit sebe, jenže jednak si myslím, že jsem takřka svatý a není co měnit a jednak se mi nechce. Občas o této otázce medituji, bohužel přitom však většinou usnu.

Je pravda, že život se mnou je těžký, zvlášť pro mne. Kudy chodím tudy nadávám. Jednou na psa, jindy na kočky, permanentně na politiky a na lidi kolem. Možná proto nemám žádné přátele. Kdykoliv mě vidí někdo známý, okamžitě se ode mne odvrátí.

Dokonce ani v noci ode mne není pokoj, neboť chrápu. Nikdo se kolem mne nevyspí a navíc mne stále probouzí, abych se nevyspal ani já. Již několik dní jsem nespal, o to jsem podrážděnější.

Přestal jsem chodit i ke své psycholožce, neboť mne měla plné zuby. „Vy už sem se svými bludy a chmury nelezte,“ řekla mi, „vy máte náturu jak hysterickej starej dědek, když jste chlastal byl jste aspoň k snesení, ale teď je každá terapeutická práce s vámi marná.“ Odkráčel jsem do hospody a dal si žlutý brčál.

Měl jsem všeho po krk, nasedl jsem na šestnáctku a dojel s ní na Olšany. Měl jsem kliku, zrovna úřadovali. Nádherný obřad. Ten smutek mi udělal dobře. Zdálo se, že nebožtík byl hodný člověk a bude svým bližním scházet, ale možná to jenom dělali. Nálada se mi zakalila, když jsem si uvědomil, že já nikomu scházet nebudu. Všichni si oddechnou, až se mnou bude amen. Už aby to bylo.

Zajel jsem na Spořilov ke své sestře, která mne, jak známo, odsud vystěhovala. Nechal jsem si vyložit tarot. Zdarma.

Vyšla mi malá arkána s holema.

Živlová kvalita: oheň
Rozměr psychiky: vůle, chtění, vláda, sláva
Společenský rozměr: vládci, moc světská, vláda, zákon
Poukaz: zjevnost, hlásáni (kerygma), znamení, subjekt

Z uvedeného jsem pochopil, že abych byl v životě šťastný, musím být slavný.

Proč sakra již dávno nejsem oslavován? Jak by se mi ulevilo. Cožpak jsou všichni slepí? Cožpak nikdo ve mně nevidí mesiáše?

Šmejdi pitomí!

To vám mám lézt každému do zadku?

To tedy ne!

Než tohle, budu radši starý zapšklý páprda!
Jan Lněnička

DADAnceOpustila nás naše prychiatrička.14:0022.3.2011 14:00:05
josef hejnaTohle je09:2020.3.2011 9:20:03
Lída V.Přesné!17:4219.3.2011 17:42:20
ZetkaBez názvu15:5519.3.2011 15:55:47

Počet příspěvků: 4, poslední 22.3.2011 14:00:05 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy