Milovník zvířat

sobota 19. únor 2011 16:56

Ježek poslechne, až po dlouhé úvaze.

K domácím zvířatům jsem měl vztah spíše chladný. Měl jsem názor, že zvířata patří do přírody či přinejhorším do zoo. Zvířata v paneláku jsem neuznával. Jenže jak to bývá, nevyzpytatelný osud tento názor porušil.

Osobně jsem spíš typ pasivní, nejraději bych uzavřen mezi čtyřmi stěnami bádal, filosofoval, občas něco napsal a tomu hloupému hemžení, kterému se říká život, bych se s radostí vyhnul. Bohužel, vždy si mne najde.

Tak jako ta zvířata. Právě jsem po jednom neúspěšném vztahu přešel k rodičům na Spořilov, když se zde objevil Ježek, dlouhosrstý jezevčík mající sklony k tuposti. Zanechala ho zde sestra, která se rozváděla. Jo, byl roztomilý, ale jeho názory na Kanta mi byly docela k ničemu. Za pár let dostal Ježek infarkt na Medníku pod švestkou, tak jsme byli na čas bez zvířete.

Leč maminka projevila zájem o dalšího pejska. Tatínek ji od podobného záměru zrazoval, ale maminka, když si něco vezme do hlavy, nic ji neodradí. Já měl v té době zrovna alkoholický tah, takže se u mne projevily sentimentální sklony spojené s lidumilstvím a pejska jsem sehnal. Vybral jsem ze skupiny jezevčíků toho nejživějšího a pojmenoval ho Oskar.

Tatínek ho však dále nazýval Ježek. Jak píší vědci, starý opičí samec se novým věcem nenaučí. Tedy proč tuto známou věc zkoumají? Vždyť přeci je všeobecně známo přísloví: „Starého psa novým kouskům nenaučíš.“ Dnes, po mnoha životních zkušenostech, dávám za pravdu otci a starým samcům, než všem těm moderním flexidebilistům. Je třeba říci, že díky těmto otravným individuím, vyznávajícím novoty, se život stává stále nesnesitelnějším. „Dobře už bylo,“ říkají Rakušané. Ještěže člověk má jistý vymezený čas na světě a staří samci ho mají ještě kratší, takže nemusí dlouho trpět pod návalem hlouposti a absurdity doby. Ale to jsem odbočil do reflektovaného pesimismu.

Zpátky ke zvířátkům. Vybral jsem roztomilé živé zvířátko, ale neuvědomil jsem si, že z něho vyroste neposedný rejdivý nedisciplinovaný pes. Tatínek ho měl na Medníku, kde vyrůstal jako dříví v lese. Nikdo ho necvičil. Ježek poslechne, až po dlouhé úvaze. A protože je chytrý zpravidla neposlechne vůbec. Na Spořilově jsem dospěl k názoru, že to zvíře pouze vylučuje a žere. Podobný vztah jsem měl i k ostatním domácím mazlíčkům.

Před čtyřmi lety jsem poznal svoji Helenku a odstěhoval se do Písku. Helenka zvířátka miluje. Měla doma kocourka Mikeše a kočičku Sisinku. Taktéž gekončíka, ale ten se nepočítá, neberu–li v potaz noční koncerty jeho oblíbené potravy – cvrčků. Jinak gekončík dlel nečinně v teráriu, občas se objevil a jinak spal. Aby byl náš vztah hezký, bylo třeba dvou věcí – přestat chlastat a přehodnotit svůj vztah ke zvířátkům.

Nevím, co bylo těžší, zvlášť po té, když již maminka po tatínkově smrti přestala zvládat starost o neposedného Ježka. Ano, bláznivý Ježek posílil náš zvěřinec. Všude jsem zakopával o nějaké zvíře. Ježek pod stolem jedna kočka na stole, druhá vrněla v naší posteli. A protože Helenka zvířátkům rozumí a má je ráda, nakonec jsem se od ní nakazil. Zvykl jsem si.

Ale ouha! Minulý týden společně s Helenčinou dcerou přibyla další kočička. Divoké koťátko Smokinka. Tři kočky, to už je soda i pro milovníka zvířat. Další tvor z rodu neposedných nedisciplinovaných Ježků. Lítá to všude a nikde. Ráno shodila květináč ze skříně. Chtěl jsem jí promluvit do duše, ale utekla mi za postel. Zvířátka mne pomalu začínají vytlačovat z domácnosti. Ale mně to nevadí, mám je všechna rád.

Však si zvyknu.

Navíc mám plán.

Až přijede švagr, všechna zvířátka mu naložím do auta, ať je vypustí někde v lese a daruje jim svobodu.

A já, abych nebyl za starého nerudného samce, který nejde s dobou a brojí proti novotám, nakoupím zvířátka nová, neokoukaná.

Tentokrát však budu chytřejší.

Vyberu z vrhu ta nejklidnější, nejpokojnější.
Jan Lněnička

Bábi ZlopočasnáJe to správný jezevčík11:1220.2.2011 11:12:26
la.mi(Michaela)Pisek je krasne mesto,mam k nemu srdecni pouto.08:4020.2.2011 8:40:38
Lída V.Byla jsem na tom podobně:22:1719.2.2011 22:17:48
slimPěkné, díky!17:5819.2.2011 17:58:24

Počet příspěvků: 4, poslední 20.2.2011 11:12:26 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy