Výbuchy vzteku

neděle 7. listopad 2010 16:04

Ano, pokud se mi děje bezpráví, jsem nespravedlivě obviněn, dějí se jevy, které nedokáži pochopit, nedokáži je mít pod kontrolou, dostávám výbuchy vzteku.

Odkládám tenkou civilizační slupku a stává se ze mne barbar. Hlasitě a velmi sprostě nadávám. Tělo se mi počíná zuřivostí chvět. Nedokáži se kontrolovat. Jediné štěstí je, že pokud mne někdo slovně napadne, urazí, či obviní mám v té chvíli zastřené rozpoznávací schopnosti a než si uvědomím, co se děje a mechanismus vzteku se vyjeví v plné děsivé hrůze, případná oběť mého zuřivého útoku je již v bezpečné vzdálenosti, a tak se zmohu jen na hlasité nadávky a zlostné mlácení do stolu, či kopání do zdi, která je při noze.

Přítel Jan se mi směje a vždy mi připomíná příhodu, jak jsem vyfakoval chlápka, který mi snědl buřta v Juldě - Fuldě (novodobé změny názvu nehodlám akceptovat) před koncertem Boba Dylana. Koupil jsem si biřgli, došel jsem si pro pivo a než jsem se vrátil, mastná pochoutka byla pryč. Později mi došlo, že když jsem stál ve frontě, straku jsem viděl, ale nedošlo mi, že by měl někdo takovou drzost a sežral mi buřta. Teprve, když jsem se vrátil ke stolu, jsem si uvědomil, co se stalo. Dvoumetrový řimbaba se s mastnou hubou vzdaloval ze smrtelného kruhu nebezpečí ukrytého v mém hněvu a já se zmohl pouze na nadávky, proklínání a výhružky krutých ublížení.

Jan, který nechápe mechanismus pomalého myšlení v rozrušení se smál a říkal, že je dobře, že jsem začal zuřit, až když odešel, možná jsem si před tím dvoumetrovým monstrem zachránil život. Bránil jsem se tomuto nařčení, a tvrdil jsem, že bych ho i přes jeho hmotnou převahu zcela určitě zbil, ale byl jsem oslyšen. Všiml jsem si, že podobně se chová i náš jezevčík Ježek. Také začne výhružně štěkat, až teprve potom, když je nebezpečí zažehnáno a velký pes je z dosahu.

Na neživé věci si však troufnu. Zrovna minulý týden nás okradl kávový automat na autobusovém nádraží Smíchov o pěknou sumičku. Nevracel. Hajzl! Žena ztrátu 35 korun nesla celkem v klidu, avšak mne ztráta pětikoruny dohnala k surovým kopancům do přístroje, nadávkám na zasrané zlodějské kapitalisty a zkurvený režim. Nemůže se nikdo divit, neboť jsem byl již před tím rozrušen. Díky špatné navigaci přítele Segiho při cestě z Moravy nám ujel autobus. To, že navigátorovův život visel na vlásku je zřejmé.

Též neočekávané změny mne dokáží rozlítit. Například agilní ajťáci z „volný. cz“ změnili design a najednou všechno bylo barevné a jiné, akorát jsem se nemohl dostat do své schránky. Prostě tam chybělo „Přihlásit se“. Stálé novoty, změny, úpravy! Jako by to ti kreténi nemohli nechat jak to bylo! Agilní hovada! On vůbec počítač ve své naprosté kompjůterové stupiditě a idiocii, které rozumí pouze ajťáci, jejichž mozky již jsou normálnímu světu zhola vzdáleny, bývá často zdrojem hromování, láteření, či klnutí.

Jsem dítě staré dobré mechanické doby a tyto prapodivné nepochopitelné krabičky jsou mi cizí. Minulý týden jsem si koupil gramofon. Nádhera! Rukou! Upozorňuji svou vlastní rukou položím jehlu na gramodesku, chvíle charakteristického praskání a ozve se hudba. Nádherný pocit. Jsem pánem svého přístroje. Pokud deska praská nebo přeskakuje, vím proč tomu tak je. Když praská nebo přeskakuje cédéčko, nechápu. Zbývá pouze vztek.

Moderní automobily a jiné stroje a přístroje již zručný našinec opravit nedokáže. Všude jsou čipy procesory a jiná nepochopitelná hejblátka, nad nimiž se klidný jedinec zlobí, labilní zuří.

Na jedné straně shon, výkon do zblbnutí, honba za úspěchem. Na druhé straně dopravní zácpy, vyhoření, krach. Jak hluboce soucítím s Michaelem Douglasem, který ve filmu Volný pád má těchto absurdností plné zuby a jde proti nim s basebalovou pálkou v ruce. Trochu to přežene, cosi se mu v hlavě poruší. Kontrolní mechanismy přestávají fungovat. Může se to stát každému. Zvlášť tomu, kdo pro to má dispozice jako já.

Žena říká, že bych si s těmi nekontrolovanými záchvaty prý skryté agresivity měl za někým zajít.

Ale komu, komu mám říct, ať zmizí fronty u pokladen, kolohnát, ať si žere svého buřta, Segi se naučí navigovat, počítače jsou na kliku, zmizí Kalousek, revizoři, exekutoři a vši, hoši z prognosťáku se jdou bodnout, v televizní Debatě se objevují filosofové a ne ta chátra prolhaná, zavládne harmonie a ať ztracená vláda věcí tvých kéž se k tobě lide navrátí?

Václavu Klausovi?

Vždyť i on pracoval v Prognostickém ústavu!
Jan Lněnička

Lída V.Mám lepší zážitek15:458.11.2010 15:45:47

Počet příspěvků: 1, poslední 8.11.2010 15:45:47 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy