Věčný životaběh

neděle 27. červen 2010 12:30

Dnes si připomínáme Den památky obětí komunistického režimu. A tak my všichni, komu je přes dvacet, můžeme slavit a pogratulovat si. Přes padesát let jsme trpěli.

Ale trpěli jsme opravdu? Já si vzpomínám na příhodu z továrny ZPA Jinonice (vytunelovaná při privatizaci), kde jsem byl na praxi. Mistr peskoval dělníka s nohama na ponku čtoucího noviny, že nic nedělá. Dělník opáčil: „No, co? Děda za to bojoval, táta za to bojoval a já už to mám.“ Tohle si dnes ve fabrice dovolit, vyhodí vás na hodinu.

V dnešní době bohužel neexistuje síla, která by hájila zájmy dělníků v nadnárodních montovnách. Sociální demokracie i odbory se většinou zasazují za práva státních zaměstnanců a bývalá Dělnická strana měla dělníky pouze v názvu. Kapitalisticky pracovat a socialisticky žít. Kdyby dělníci v ČKD věděli, že přijdou o práci, sotva by podpořili OF na generální stávce. Inu, každá doba má své oběti.

Ve všech časech stejná písnička: „Ne my, ale až naše děti. Až budoucnost přinese spravedlivé uspořádání společnosti.“ A tak se za socialismu dozvídáme, že až naše děti poznají komunismus a lepší příští. Nyní spatřujeme naději pro skutečný a spravedlivý kapitalismus v generacích nepoznamenaných komunismem. Mojžíš čtyřicet let pobíhal po čertech a ďáblech a do země zaslíbené nebyl vpuštěn. Tak si prý taky musíme počkat.

Jak k tomu ale přijdeme my, naše generace? Jsme vlastně oběti dvojnásobné. Oběti komunismu a oběti počátečního kapitalismu. Nejlépe nad tím mávnout rukou. Osobně jsem především obětí vlastní blbosti, ale s tím také mnoho nenadělám. Ale slibuji před svými druhy, že se ze svých chyb a omylů poučím.

A o to právě jde. Je jistě správné připomínat si nespravedlnosti a zrůdnosti minulého režimu (mimochodem, jak máme chápat oběti bratří Mašínů, to nám ideokraté dostatečně nepředžvýkali), ale ještě lepší by bylo je nejen napravit, ale též se z nich poučit. Je jistě správné žádat skvělou budoucnost pro naše děti, ale děje se tak? Ve vlastní horlivosti vyléváme dítě i s vaničkou, a tak tzv. zodpovědní voliči prostřednictvím svých volených zástupců na děti uvalí školné a zhorší situaci ve zdravotnictví, nespravedlnost a chyby jsou páchány nadále. Prázdná hesla o svobodě a volném trhu jsou nám duchovní potravou.

Chápu, že v dobré víře děláme co můžeme, vadí mi však neustálý mediální verbuňk jednoho správného názoru, který si jedině a správně máme myslet. Dříve bylo všechno špatně, ale nyní, je to na správné cestě a až se omyly a nedostatky napraví a krize přejdou, pak bude ráj! Je to nesmyslné a věčné. Nebyl upřímnější onen dělník, který lapidárně popsal o co mu jde? Mít se dobře, příliš netrpět a být šťastný. Tak jako v reklamě na Kofolu.

Jsme lidé různí, každý spatřujeme štěstí v něčem jiném. Někdo bojuje za lidská práva, jiný hledá smysl ve víře, někomu stačí ke spokojenosti nohy na ponku. Jsme obětmi vlastních iluzí. Toť věčný životaběh.

Nejhorší jsou neštěstí, která jsme si sami nezavinili.

Ale co jsme si vlastně nezavinili?
Jan Lněnička

zuzanazajicovauhodil jste hlavičku na hřebíček,11:4528.6.2010 11:45:32
VanekPřes padesát let jsme trpěli.07:3028.6.2010 7:30:44
janvarguličV mnohém..07:1328.6.2010 7:13:11
HoralNa něco jste ještě zapoměl06:0128.6.2010 6:01:17
KontrolaBojovnik s vetrniky05:2528.6.2010 5:25:39
bobBojovnik s vetrniky01:1828.6.2010 1:18:21
marekSouhlasím zcela.22:3427.6.2010 22:34:00
NaďaKlikla jsem Vám21:4727.6.2010 21:47:58

Počet příspěvků: 8, poslední 28.6.2010 11:45:32 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy