Fotbal ve světle numinózní pravdy

neděle 13. červen 2010 11:11

V knize „Jan a Mírek trhaj kočičky“ jest uvedeno, že tento objevný a myšlenkově náročný článek jsem napsal společně s Mírkem Segim. Nepatříme k autorským dvojicím, které svorně tvrdí, že píší společně. Naopak, při závěrečných rešerších se vadíme o každém slovu, každém písmenu, co kdo napsal, aby tantiémy byly spravedlivě rozděleny. Většinou si to však nepamatujeme pročež, než bychom druhému přáli, kniha „Jan a Mírek trhaj kočičky“ nikdy nevyjde. Na tomto místě čestně prohlašuji, že tuto stať jsem napsal já! Segi si základní syžet vypůjčil pro svou seminární práci. Dostal za jedna. Avšak nevím, zda se tímto svým neuváženým činem nezařadil po bok takových „študáků“ jakými jsou Marek Benda, Ivana Řápková či Milan Jančík. Budiž mu odpuštěno. Nyní zpět k mému objevnému článku.

Ve středu Mandaly středověkého člověka se nacházel Kristus, v mandale moderního člověka je prázdný bod, ne však každý moderní člověk je tímto vakuem postižen - střed mandaly fotbalového fanouška vyplňuje míč.

Ještě nikdo si nepovšiml hlubokých archetypálních souvislostí kolektivního nevědomí, které jsou skryty v tak oblíbené kolektivní hře jakou je fotbal nebo chcete-li kopaná.
A přece! Vždyť fotbal naprosto plně, byť symbolicky vyjadřuje jungovský vztah mezi vědomím a nevědomím, mezi Já (das Ich) a mezi bytostným Já (das Selbst), tedy pojmy, které zavedla až moderní analytická psychologie. Proto je v tomto smyslu možné připodobnit fotbal jako symbol celosti a nebo ritus individuačního procesu ve stejném smyslu v jakém byla pro naše předky mše.

Úvahy tohoto druhu je možné doložit již v nejranější křesťanské literatuře, a to v takzvaných skutcích, které zřejmě patří k tomu nejdůležitějšímu, co nám apokryfní literatura zanechala. Část textu, která nás k této myšlence přivedla, začíná líčením mystického "kruhového tance", který Kristus uspořádal před svým ukřižováním. Svým učedníkům přikázal, aby se navzájem vzali za ruce a utvořili kruh. On sám stál uprostřed. Kruh i střed jsou přece odpradávna božským symbolem, symbolem, který znázorňuje celost, jediný bod ve středu, mnoho bodů na periférii. Kultovní obcházení v kruhu často vědomě navazuje na kosmické podobenství otáčejícího se hvězdného nebe, "kruhového tance hvězd". Tato myšlenka se zachovala ještě ve starém přirovnání dvanácti učedníků k souhvězdím zvěrokruhu. Našich hráčů je sice jedenáct, ale málokdo z nich by chtěl hrát s Jidášem - ostatně není tím dvanáctým hráčem trenér či publikum?

A jak krásně nám připomíná kulatý rozměr fotbalového svatostánku a jeho hřiště kvadraturu kruhu! V jeho ochozech nalezneme dokonce dva čtverce - dvojí kvaternitu (celost ze čtyř částí, klasický symbol vyjadřující bytostné Já), čtvernost - domácích a hostů. Vnímavějšímu čtenáři snad ani nemusíme připomínat věčný zápas dobra se zlem na jednom pažitu. Za hřích - fauly - jsou pak hráči posláni do šaten k věčnému zatracení. Bůh - fotbal - nevědomí sestupuje a inkarnuje se ve formě syna - meruny - vědomí, aby zde byl zbičován, okopáván a opět povýšen, vzat k sobě moudřejší a bohatší o jeden výsledek a my diváci jsme této mši bytostně přítomni a každý zápas chápeme jako přijímání, ať je výsledek jakýkoliv, my odpouštíme a smiřujeme se a fotbal odpouští a smiřuje se s námi a každý další zápas můžeme vnímat jako symbol vykoupení - postupu, tak i symbol věčného návratu, prohry, sestupu do nižší ligové soutěže atd.

Těchto paralel bychom zde mohli nalézti mnohem více. Není však toliko naším úkolem hledat paralely mezi fotbalem a archetypy, ale vyvrátit myšlenky ohledně kopané jako pouhé kanalizace agrese, či jakéhosi vulgárního atavismu a takto očistit fenomén fotbalu jako takového ve světle numinózní (numinosum - Rudolf Otto užil tohoto termínu pro to, co je nevyslovitelné, tajemné, zcela jiné a je to bezprostředně zakoušená vlastnost náležející jen tomu, co je božské) pravdy a to se nám, myslíme, pro většinu čtenářů podařilo.

Na tomto místě jsme chtěli skončit, ale povinností nás novinářů je informovat pravdivě a v plném rozsahu, a proto pokládáme za nutné čtenáře seznámit i s osudem shora uvedené geniální myšlenky, respektive jejích autorů a šiřitelů, tedy nás.

S naší ideou jsme vystoupili na jungiánském sympoziu v Brně. Úvodní text jsme precizovali a cizelovali tak, aby nám nemohlo být nic vyčteno co se týče souvislostí a spojitostí mše, kopané a dalších archetypů kolektivního nevědomí a takto rozpracovaný jsme jej i přednesli. Nevědomý údiv jungiánů vystřídalo vědomé rozhořčení, až tito moudří mužové a ženy nakonec dospěli k názoru, že si z nich tropíme šašky... eufemicky řečeno byli jsme ze sympozia vypoklonkováni.

Nejinak to dopadlo i mezi fotbalisty. Po přečtení našeho textu si nás trenér Sparty Franz Straka vzal stranou (ještě před tím hráčům naložil plnou mísu tataráku) a řekl nám: "Bylo to dobré hoši, kluci jsou furt v presu a potřebujou trochu rozptýlit, dlouho jsme se takhle nepobavili, až budete mít zase něco nového přijďte." Zde jsme tedy byli naopak pokládáni za šašky my.

A my se ptáme. Kolik ještě myšlenkových fúzí a geniálních idejí bude zničeno a zadupáno do hlubin nevědomí vinou jednorozměrného vidění světa, vinou techné, vinou speciae, vinou vaší neschopnosti nám naslouchat!!!
Jan Lněnička

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy