Volební tragedie

neděle 30. květen 2010 10:59

Na stole před sebou mám tři věci. Letenku na Kubu, leninovy spisy a revolver, jež nevím zda použiji proti své maličkosti nebo v boji proti pravicové hrůzovládě, která nás v následujících letech očekává.

Ano, zvítězila novinářská demagogie, mediální masáž a tupost. Obyčejní lidé (pouze blb může s tímto pojmem sofisticky kalkulovat) budou nadále kráceni ve svých právech, dál bude narůstat klientismus, sobectví a marasmus české společnosti. Rozkrádání ve velkém. Sociální nůžky se budou nadále rozevírat. Další čtyři roky budeme směřovat zpět v proudu času až někam k Dikensovskému modelu kapitalismu.

Všehoschopní budou dále oktrojovat práva pracujícího lidu. Od roku 1989 se pomalu vylévá dítě sociálních výhod z doby komunismu i s vaničkou. Z našich práv dnes už zbude pouze nanovo obnovená povinnost pracovat. Pokud nemáš práci, běž sbírat papírky kolem zbohatlických areálů nevkusu. Máš chuť ty ohyzdné stavby pomazat lejnem? Udělej to!

Praha má opět výjimku, vítězství instantní Top O9 hovoří za vše. Pan hrábě, dnes již trochu senilní, a odborník na padáky Kalousek, budou nadále škodit české republice. Mohl bych nadávat na pražáky, ale dobře vím, že v Praze je jich pomálu. Praha je plná frustrovaných naplavenin, kteří sem přijeli dělat kariéru. Z toho důvodu jsou Pražané v očích ostatních obyvatel označováni za vypočítavce. Jenže jde pouze o klasickou jungovskou přesmyčku, kdy to co vám vadí nejvíc na sobě, projikuješ na druhé.

Po čtyřech letech té nejmizernější vlády, která zde v Čechách byla, nás čeká další ještě horší období. Již dokázali, že to dokáží.

Zbývá otázka: „Jak dlouho si obyčejní lidé nechají srát na hlavu?“

Čtu leninovy spisy. Před sebou na stole mám revolver.

Diktatura proletariátu. Nová revoluce, nový Petrohrad. Armáda otroků jde hájit svoji čest.

Mají pravdu moji kritici. Ne slova, nýbrž činy. Trhám letenku na Kubu. Pravdu má jenom bouchačka.

Nabíjím revolver.

Náhle….výstřel. Kácím se k zemi. Bez života.

Vítá mne velké bardo, očistec a konečně…nebesa!

Chvíle napjatého očekávání…

A oddychnu si.

Zde vládnou Lidovci

až navěky

Amen.


Jan Lněnička

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora