Škoda, že v tom letadle neseděla naše vládnoucí elita

neděle 18. duben 2010 11:51

Také jste takový názor slyšeli? Nebo si, nedej bože, něco podobného myslíte?

Ano, náš prostý lid je přející. Zprávu o polské tragedii jsem zaslechl minulou sobotu právě s tímto přívažkem.

Jedna paní povídala: „Škoda, že tam neseděli ty naši papaláši. Já bych tam posadila ty dědky ze senátu, stejně je zbytečnej. Co voni tam v tom parlamentu dělaj? Jeden hraje hry na počítači, druhej čte noviny, třetí spí, čtvrtej je vožralej, potom hlasujou a ani neví vo čem. Všichni akorát tak kradou, žádná škoda by jich nebyla.“ Toto je vizitka našich politických představitelů v myslích prostých lidí. Ne, u nás by se nad smrtí vládnoucích elit náměstí nezaplnila.

Zdá se, že konsensus mezi těmi nahoře a zbytkem národa je u nás, naproti Polsku, diametrálně odlišný. Čím to je? Je to tím, že i polští politici uznávajíce desatero tolik nekradou? S lobisty se nesetkávají v Toskánsku, ale v kostele? Možná také, jisté je, že polská společnost je již tradičně semknutější. Poláci se nedali bolševickým režimem natolik podrobit jako my. Poláci nejsou smějící se bestie, ale bojovníci.

V Polsku by se zřejmě bratrům Mašínům stavěly pomníky. Na okraj dodávám, že osobně odpor bratrů Mašínů chápu z hlediska jejich mládí, otcovského příkladu a mezinárodní situace. S prostředky jejich boje nesouhlasím. Uznávám ono ježíšovské, o němž nám přednášel profesor Machovec, neodporovat zlu jeho prostředky. Ozbrojený odpor jen posiluje další a další spirálu násilí. Možná je to naivní, ale výsledek boje bratří Mašínů byl více než tristní. Žádný z vedoucích politiků neutrpěl ani škrábnutí, vše odnesli jen pohůnci režimu a samozřejmě rodiny pachatelů, které měly zničené životy do pátého kolena.

Totéž platí i pro náš radar a polskou raketovou základnu. Až na pár rusofobů ztráty radaru nikdo příliš nelituje, polsko se zrušením základny cítí být zrazeno. Namísto aktivního odporu se dovedeme vždycky nějak přizpůsobit. Nějak bylo, nějak bude. Byli jsme tu za Rakouska, budeme i po něm.

Máme tendenci se dívat na Poláky skrze prsty posmívat se polskému patosu a touze spasit svět, na druhé straně jim možná závidíme. Trochu těchto vlastností by nám neuškodilo. Záviděl jsem Polákům Solidaritu, jejich odpor v roce 1981, jejich papeže a v roce 1989, kdy jsem byl na hudebním festivalu v Jaroczině nejen ten festival, ale hlavně kulaté stoly a volby, v nichž se hlavním představitelem sejmu stal Tadeusz Mazowiecki. Připomínám, že v té době to u nás, až na pár demonstrací vypadalo dost beznadějně. „Soudruh Štěpán tady sedí a sedět bude.“

Nakonec jsme si to jako vždy zařídili tak, že revoluce u nás proběhla bez obětí. Leč její výsledek po dvaceti letech je více než tristní. Ale co bychom chtěli, když si necháme vládnout figurami, které bychom nejraději viděli havarovat v letadle?
Jan Lněnička

pařezBruno Eichler12:3019.4.2010 12:30:10
Bruno EichlerKdyž chybí špetka hrdosti.10:1119.4.2010 10:11:26
VanekKarma pane Lnenicko09:3319.4.2010 9:33:06
KvSA rudej koutek22:4618.4.2010 22:46:37
jan lněničkaKomické je,22:1918.4.2010 22:19:19
marekAle kdepak,22:1918.4.2010 22:19:02
jan lněničkaNelituji, že nejsme jako Poláci,21:5818.4.2010 21:58:39
Jirka B.No vidíte, pane Lněničko,21:5818.4.2010 21:58:29
LoukyPane Jane,21:4818.4.2010 21:48:05
LoukyPane Jane,21:4718.4.2010 21:47:13
Jan JněničkaMáme kliku,21:0018.4.2010 21:00:31
BřezinaPohrejme si s tou myšlenkou19:1118.4.2010 19:11:02
Jirka B.Pro nick Miki,19:0318.4.2010 19:03:00
MikiKdyby letadlo spadlo s naší "elitou",18:4518.4.2010 18:45:16
Jan VosáhloNaprostý souhlas18:3218.4.2010 18:32:57
KvSJen jestli to není18:1918.4.2010 18:19:15

Počet příspěvků: 34, poslední 19.4.2010 12:30:10 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy