Jím zdravě a jsem sám

pondělí 22. březen 2010 19:26

Bůček, špek, omastek, sádlo pro mě znamenají sprostá slova nejhrubšího kalibru. Asi před rokem jsem se rozhodl, že toto svinstvo, které ničí zdraví a zkracuje život, zcela vymažu ze svého jídelníčku. Dnes je ze mne pohublá troska, které se všichni vyhýbají, majíce strach abych jim nezačal zvěstovat své evangelium zdravé výživy.

Jak to začalo? Jednou jsem přijel domů k mamince. Chtěla mi udělat radost a uvařila mi mé kdysi oblíbené vepřo, knedlo, zelo. Jídlo jsem s chutí snědl a chtěl si jít zacvičit do posilovny. Avšak ouha! Lehl jsem pod činky a usnul. Něco bylo špatně.

Měl jsem hrozný sen. Již nikdy na mou opálenou muskulaturu se zálibou nepopatří oko vysněné lukrativní podnikatelky, jejímž miliónům bych dělal ozdobu. Namísto fitka a solárka - fabrika. Zděsil jsem se.

Vyběhl jsem na toaletu, strčil si prst do krku a vrhl všechen ten nezdravý neřád do jícnu keramické nádoby. Celý týden jsem čistil svůj organismus. Shora zdola jsem ho proléval destilovanou vodou.

Zprvu jsem začal nakupovat zeleninu, drůbež, někdy i ryby v obchodech zdravé výživy. Vše pěstované v biofarmách a zaručeně bez chemických berliček. Stále jsem však nebyl vnitřně spokojen. „Musím jít dál,“ říkal jsem si.

Jídlo jsem začal plánovat. Nad přípravou svého jídelníčku jsem strávil prakticky veškerý volný čas, dokonce jsem přestal chodit do solárka a omezil fitko. Biopotraviny jsem zvolna vypustil a přešel na zdravotní sušenky a tofu. Stanovil jsem si přesný denní příděl kilokalorií. Pokud jsem jej překročil, trestal jsem sám sebe proléváním se šaraticí.

Po půl roce jsem byl někdo jiný. Pochopil jsem mnichy, kteří se oddávali půstu, aby dosáhli vyšší duchovní dimenze. Byl jsem jedním z nich. S matkou jsem se docela rozešel. Dobrák stará mě stále nutila do těch jejích pajšlů, ze kterých pálí žáha, že jsem se naštval a veškeré její zásoby potravin z lednice a ze spíže naházel do kontejneru. Nechal jsem jí pár zdravých tyčinek na chroupání. „Teď budeš zdravá!“ řekl jsem a práskl za sebou dveřmi.

Podobně jsem postupoval u přátel. Šlo mi přece o jejich zdraví! Myslel jsem, že to pochopí. Nepochopili. Přestali mě zvát domů. Přestali mi psát esemesky. Přestali komunikovat. Bylo mi to líto, ani jako alkoholik jsem nebyl tak sám. Ale nevadilo mi to, díky přípravě jídelníčku jsem na ně neměl stejně mnoho času.

Asi rok jsem žil sám jako světec se svým tofu, tyčinkami a šaraticí. Sám se sebou spokojen jsem se vydal na lov. Vetřel jsem se na večírek nezadaných manažerek. Chvíli jsem se nakrucoval mezi stoly, když jsem zjistil, že ani jedna z potenciálních adeptek na mou obživu mi nevěnuje ani vzdálenou pozornost. Ba co víc, tvářily se štítivě a při pokusu o rozhovor se odvracely. Na něco takového jsem nebyl zvyklý.

„Nány, neví o co přicházejí,“ uklidňoval jsem se.

Druhý den jsem šel do fitka. Lehl jsem si pod činku. Ne, neusnul jsem, bylo to horší! Neuzvedl! Podíval jsem se na sebe do zrcadla. Zděsil jsem se.

„Propána!“

Tytam byly bicepsy, tricepsy, kvadricepsy, trapézy! Adié vysněná "křídla" a "V" tvar trupu! Adié ozdobo zbohatlic! Stala se ze mne pohublá troska se svraštělou kůží, propadlým obličejem se, zapadlýma očima upřenýma kamsi do sebe. Něco bylo špatně.

Té vyzáblé kreatury, která se na mne dívala ze zrcadla, jsem měl dost. Hnedle jsem zašel do fitnes baru, hnedle jsem koupil pilule Anabolic Booster k tomu Anabolic Halo a hnedle jsem je do sebe nasypal.

Fakt bomba!

Později nakoupím zásobu dalšího energetického zobání a drinků.

A teď makat, cvičit a zas makat!

„Zakrátko budeš zase chlapík!“

A tak po alkoholismu, bulimii a mentální ortorexii jsem nastoupil konečně správnou cestu.

Doufám…
Jan Lněnička

majajsem z těch22:168.4.2010 22:16:48
jitkaNepřehánět13:2429.3.2010 13:24:04
RenaDobrý článek,14:2525.3.2010 14:25:11
Helena S.No Vy jste mi dal,12:1124.3.2010 12:11:57
Lída V.Připomněl jste mi21:5722.3.2010 21:57:56
marekPěkně napsané,21:0022.3.2010 21:00:17

Počet příspěvků: 7, poslední 8.4.2010 22:16:48 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy