Konkurz na Knížáka

neděle 28. únor 2010 11:52

Národní galerie hledá kompetentní personu, která by byla schopná vést ji zasvěceně a kvalifikovaně. Doufám, že nikdo nebude pohoršen, když městu a světu oznámím, že touto povolanou osobou je moje maličkost.

Moji rodiče mne již od mala vodili do galerií dívat se na obrázky a poznávat krásy umění. Navštívil jsem s nimi též galerii Zwinger v Drážďanech, kde jsme měli družbu s přáteli Monikou, Antje a Frankem Henigovými.

Protože byli z východního Německa byli to ti hodní Němci. Tak nás učili. Frank měřil skoro dva metry, Monika měla tak 180 a naši se svými 170 a 150 centimetry byli proti nim maličcí. To si pamatuji dodnes. Co v viselo v Zwingeru, jsem však již zapomněl.

Zato si pamatuji na berlínské Pergamon muzeum. Okouzlily mne sargofágy a vysoká brána na níž byly nějaké malůvky odněkud z babylónie. Takovou bránu bych chtěl taky.

Později jsem chodil na výstavy i bez rodičů. Nejúchvatnější výstava, kterou jsem kdy viděl, byly sbírky Guggenheimova muzea v roce 1989. Přiznávám, že jsem doslova slintal nad barevnými cákanci Jacksona Pollocka. Byli tam ti největší borci, kteří v malířství něco znamenají. Paul Klee, Marc Chagal, Joan Miro, Max Ernst a další a další esa. Za každým jménem bych nejraději zvolal, tak jako kdysi nad našimi zlatými hochy z Nagána: „Mistři! Mistři!“ Tedy pokřik, který ani po letošní olympiádě z našich úst nezazní. Smutné.

Imprese, suráč, expresionismus. V podmínkách výběrového řízení stojí, že se musím orientovat v historii umění a mít uměleckou vysokou. Ze shora uvedených pojmů je patrno, že historii znám a universitou mi byly výstavy, které jsem absolvoval s rodiči nebo později sám. Dodávám, že ani Knížák školu nedodělal.

Co se týče znalosti světového jazyka, ovládám ruštinu. Dokonce jsem přečetl Tři sestry v originále. Kdo z vás na to má? Z návštěv v Německu jsem si osvojil i němčinu (šajse, švajnhund, Das Pferd) a z poslechu rockové hudby znám i některé anglické výrazy: „Love, fuck, peace, haudujůdu…“ Další podmínka splněna.

Sám tvořím. Ruce mám olšové, proto se nevěnuji malbě ani sochařství. Podobně jako Knížák dělám do akčního umění. Nad jiné vynikám v technice obnažování se na veřejnosti. Ve svém dlouhém hubertusu pořádám jednu výstavu denně. Můžete mne spatřit právě nedaleko galerie - ve Stromovce. Reakce na mé happeningy se různí – od zálibných pohledů, přes pousmání, k pohoršení a vyděšeným výkřikům, až k pronásledování akčního umělce. „Inu, není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem,“ jak říkávala moudře Babička Boženy Němcové. Tak i já chápu své umělecké poslání.

Poslání, to je důvod proč si myslím, že jsem já ten vyvolený, kdo má morální právo vést stánek moderního kumštu. Mým záměrem je zcela přetvořit tuto prodělečnou a státem dotovanou veteš na galerii, která bude vydělávat. Ano, má koncepce je převratná, ale vzhledem k mému uměleckému zaměření pochopitelná.

Rozhodl jsem se všechny ty mazaniny, figury a patlaniny prodat. Z vyšeptalého stánku vyčpělých pozérů, jež se nadutě nazývají umělci, bych zbudoval největší centrum pornografického průmyslu na světě. Pořádal bych zde erotické veletrhy. Píp šou a strip na každém podlaží. Potřeby pro osamělé, potřeby pro masochisty, největší sámoška erotických pomůcek na světě. Obscenita na každém kroku. Knížákovy skulptury před palácem bych otesal a nadělal bych z nich obrovské faly.

Moderní umění je pornografie. Budoucnost patří pornu!

Veletržní palác bude prosperovat!

Získané miliony věnuji na rozvoj ledního hokeje u nás. I na ten fotbálek něco zbude.

Nechť si český národ nad opravdovým uměním našich borců může znovu zakřičet:

„Mistři, Mistři!“

Již nyní jsem vítěz!

Kdo mne nezvolí není Čech!

Hop! Hop! Hop!
Jan Lněnička

vladimir bosakkarma00:091.3.2010 0:09:52
josef hejnaMáte dobře nakročeno.22:2628.2.2010 22:26:22
Josef KobylkaPaní Naďo, máte špatné informace.22:1528.2.2010 22:15:08
jitkaUrčitě tu přihlášku podejte!17:1828.2.2010 17:18:26
NaďaVíte, na tom14:0728.2.2010 14:07:00
knížákNojo, je to Vaše.12:1028.2.2010 12:10:08

Počet příspěvků: 6, poslední 1.3.2010 0:09:52 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy