Hola braši, tady straší!

neděle 8. listopad 2009 15:46

Strašice, Bobrová u Velkého Meziříčí a u nás doma. Zajisté již tušíte co mají tato místa společného. Ano správně, řádí zde poltergeist. U nás doma to taky řádilo.

Ve Wikipedii se o tomto záhadném jevu píše: „Poltergeist je německého původu
(v překladu hřmotící, rámusící duch) a označuje nevysvětlený jev, při kterém se v lidských obydlích bez zřejmé příčiny ozývají nevysvětlitelné zvuky a často dochází i k pohybu předmětů jako přesouvání nábytku, rozbíjení nádobí apod. Současná věda tento fenomén neuznává, a proto se řadí spíš do oblasti psychotroniky.“

Poltergeist je také zmíněn v právních ustanoveních o strašidlech z roku 1745 paragraf 2.: „Aby se pojednání řádem postupovalo vydáváme jak jest zvykem nominální a reálný popis. Nazývají se beze sporu Spektra od starého slova „specto“, které značí totéž co „video“, neboť zrakem se nejvíce tyto obrazy vnímají, odtud se také nazývají „visiones“ a od Řeků fantasmata, tak totiž vyložil Erasmus in cap. Matth. 14, německy pak Gespenst, Poltergeister, neboť častěji se objevují hřmotem.“

Poltergeist se též prý zjevuje tam, kde je přítomno prepubertální dítě. Steven King tyto nadpřirozené schopnosti připsal těžce zkoušené Carrie. Naše Julinka má šestnáct a dovede hýbat žlučí i bez nadpřirozených schopností. Ne, na tu to hodit nemohu.

U nás naštěstí nehoří zásuvky, nepraskají lampy a nerozbíjejí se teploměry ani akvária. Nehledě na to, že žádné akvárium nemáme. My máme terárium a tam je gekončice Galadriel a ta si svůj prostor dobře hlídá.

Náš poltergeist je ze staré školy: lomozí, hýbe nábytkem a dělá nepořádek. Jediné co činí navíc je, že vyžírá ledničku. Můžete si myslet, že ledničku může vyjídat nějaký člen naší rodiny. Omyl. Dvě noci jsem u ní potají vartoval a nic se nedělo. Když jsem pak přešel do vedlejšího pokoje, bylo posunuto kočkadlo, spadlý květináč, deka na gauči byla zmuchlaná jako kdyby se na ní pářili sloni. Naše zvířátka spokojeně spinkala. Lednice byla v pořádku.

Pochopil jsem, že zákeřný duch nechce být viděn. Rozhodl jsem se být lstivý. Jenže jak? Kdybych tak dokázal být neviditelný, jako to dokáží vojáci NATO, jenže jako veterán Varšavské smlouvy nemám šanci se dostat k tajným informacím.

Přemítal jsem. Jednoho rána mne dožralo, že zůstala puštěná televize. „Vlastním snad akcie ČEZu?“ lamentoval jsem dopáleně, když mne napadlo, že to by mohla být cesta.

U popelnic jsem nalezl starý vybrakovaný televizor. Náš funkční přístroj jsem přenesl do ložnice a nahradil jej právě onou maketou. Podsunul jsem se za skříň a okolo desáté večerní vyplnil obrazovku svým obličejem, jež jsem si pro věrohodnost osvítil diodovou lampou.

Dlouho se nic nedělo. Pomalu jsem ztrácel trpělivost. Už už jsem si chtěl jít lehnout, když jsem uslyšel bouchnout dveře lednice. Chvíle napjatého očekávání. Již jsem viděl před očima název článku mnou uveřejněného v časopise Nature: „Záhada jevu poltergeist objasněna!“

Jaké však bylo mé překvapení, když jsem uviděl našeho psa Ježka II. vlekoucího v mordě štangli salámu, kterého následovaného kocourem Mikešem postrkujícím před sebou kastrol se svíčkovou. Na stole se před nimi vyzývavě protahovala naše kočička Sisinka. Jen jsem valil oči, když kocourek šikovně posunul kryt na teráriu a z něj se vynořila Galadriel i s cvrčky, které jí kupujeme k jídlu. „Tak proto je nežere.“ Raději svíčkovou. Nastaly hody.

Když se všichni najedli, začal zvířátkovej mejdan. Ježek II s cigaretou v ústech oplzlými gesty sváděl Mikeše. Ten si vylezl na kočkadlo. Ježek strhl kočkadlo
i s Mikešem na zem. Gekončice tančila se Sísou podle toho, jak cvrčci cvrkali. Když Ježek uviděl, že nedosáhne svého, začal lovit cvrkající hudebníky. Kocourek se uklidnil a začal se vesele prohánět po skříních, přičemž občas shodil nějaký květináč.

V pokoji bylo jak po nájezdu Tatarů. Zábava vázla. Zvířátka se dohodla, že se budou dívat na televizi, které až do té chvíle nevěnovala pozornost. „Pustíme si porno.“ To je bavilo! Uhoněný kocourek slezl ze skříně a pacičkou zmáčkl tlačítko ovladače.

Zvířátka pohlédla na obrazovku. A zkoprněla…namísto obnažené zadnice uviděli na monitoru obličej svého pána: „A mám vás poltergeisti!“

Nastal zmatek. Gekončice se pokoušela uložit kapelu do terária. Pejsek a kocourek s kočičkou se snažili dát pokoj do pořádku přičemž nadělali více škody než užitku. Nějak jsem se v tom krámu zapříčil a nemohl jsem se dostat ven. Zapřel jsem se nohama o zeď. Ozvala se rána. Celá stěna se sesunula k zemi. Zvířátka se lekla a uklidila se do svých pelíšků.

Otevřely se dveře ložnice. Vešla žena: „Co se to tu děje?“

„Zas ten poltergeist,“ hlesl jsem tiše a šel si lehnout.
Jan Lněnička

loveveroo pejskovi a kočičce11:5620.11.2009 11:56:11
blogerTaky by vás mohlo zajímat12:1110.11.2009 12:11:05

Počet příspěvků: 2, poslední 20.11.2009 11:56:11 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Jan Lněnička

Jan Lněnička

Má písecká mise skončila úspěšně. Nyní jsou mým domovem posázavská loviště. Plch, skunk,vše utíká po stráni od Medníka.

Lidé páchají různé pošetilosti a já, uposlechnuv podobenství o hřivnách a svou ženu, píšu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy